Články

neděle 2. srpna 2015

Srovnání socialismus vs. Kapitalismus

Srovnání socialismus vs. Kapitalismus 1

Nostalgie po rohlíku za 30 hal, mléku za 2KČ, nájmu za 3+1 za 360kč, mhd za 1kč, obědu v hospodě za 25kč,… je ukázkou, jak zapomínáme. Zvláštní, že se zapomíná, že průměrný plat byl 2500kč (dnes 10x víc), ale většinou (jak už to tak bývá), byl plat tak 1200 - 2000kč (dnes to také odpovídá desetinásobku: 12-20 OOOkč). To samé je i s důchody. Dnes je průměr 11 000kč (většinou 6-7 000kč) Tenkrát byl průměr 1500kč (většinou 700-1100kč). Každý přepočítává, kolik si toho koupil za stovku, a kolik si toho koupí za stovku dnes. A nebere v úvahu, že tenkrát těch stovek měl nepoměrně méně, než jich má dnes. To že je dnes skoro vše levnější v poměru k platům tenkrát a dnes, takové "nostalgiky" nezajímá. Oni prostě vidí to, kolik by si toho za dnešní platy koupili, kdyby to stálo jako tenkrát. Což je blbost, protože vždy, ve všech dobách a systémech, ceny a platy byli takové, aby lidé mohli nakupovat. A pokud rostly ceny, rostli i platy. Tak když porovnáme ceny a platy ze všech dob a systémů, zjistíme, že jsou více či méně, stejné. Nepočítám do toho občasné, nikoliv pravidelné, výkyvy, které se po čase opět srovnali s normálem. Více v dokumentu níže a dalšímu odkazu, kde si můžete sami porovnávat ceny.

------------------------------------------------------------

From:

To:

Subject: ceny, dodatek (1 MB)

Date: Sun, 18 Mar 2012 13:32:02 +0200

Na zprávu se srovnáním nákladů na živobytí v roce 1985 a v roce 2012 jsem dostal, mimo jiné, připomínku, že také knihy jsou drahé. To jistě jsou. Co také dnes není drahé. :-) A protože knihy jsou mi obzvlášť drahé, přesvědčil jsem se, jak se to s knihami má veskutečnosti. Vypsal jsem si ceny převážně beletristických publikací tak, aby pokrývaly období od roku 1948 až do roku 1989 a srovnal je se stejnými nebo alespoň podobnými tituly, které vyšly od roku 2006 až do roku 2012. Výsledek vyplývá z následující tabulky.Alespoň pro krásnou literaturu tedy platí, že ji v současnosti pořídíme též o něco levněji (i když ty rozdíly nákladů obvykle nejsou nijak dramatické). Přesněji řečeno, bylo obtížné najít alespoň nějaký příklad s vyššími současnými náklady oproti nákladům dřívějším. Když navíc uvážíme, že zhruba od poloviny šedesátých let se začala rapidně zhoršovat kvalita tisku a zejména použitého papíru pro výrobu a před tím běžné obrázky z knih takřka vymizely (s výjimkou dětských), pak je rozdíl mezi hodnotou současných vydání oproti "předraženým" normalizačním podstatně vyšší.

Příjemný zbytek března, měsíce knihy, přeje Roman

From: Sent: Saturday, February 25, 2012 11:52 PM Subject: ceny

V souvislosti se zvýšením nižší sazby daně z přidané hodnoty od ledna 2012 se u nás začínají zase množit nářky, jak je vše strašně drahé a jak už si nebudeme moci dovolit ani jíst. Jsem příznivcem minimálního zdanění (čehokoliv). Není těžké dokázat, že ve státech se spíše nízkým zdaněním se obvykle všem společenským vrstvám žije znatelně lépe než ve státech se spíše vysokým zdaněním.

Minimalistická státní správa bývá také efektivnější, přesnější, obratnější a méně náchylná kekorupčním praktikám než velké administrativní molochy. Existují i výjimky pravidlo potvrzující (např. Dánsko). Jedinou úzce menšinovou entitou, které vyhovuje vysoké zdanění a složité daňové systémy se spoustou zvláštností, privilegií, výminek, úlev, zvýhodnění, jsou politici. Když totiž politici dostanou

k přerozdělování menší objem peněz (vybraný na daních), získají mnohem menší prostor k uplácení zájmových skupin nebo voličů "rozdáváním dárečků" před volbami a také je daleko lépe vidět, co politici se státními financemi provádí, zda hospodaří moudře s rozvahou či nekoncepčně, zkratkovitě, bohémsky, zda hospodaří spíše poctivě či spíše hledí ulít si něco pro sebe a své kamarádíčky. Zkrátka mají menší moc a zároveň jsou lépe kontrolovatelní. Proto politici nemají rádi nízké daně, ale zbožňují co možná nejsložitější a nejméně průhledné přerozdělování (které schovávají za líbivá hesla o sociální spravedlnosti).

Přestože tedy volám spíše po snižování (všech) daní, považuji bědování spoluobčanů, jak hluboko mají do kapsy, za směšné a hloupé. Obyvatel české kotliny dosud neměl v nám známé historii tak nízké náklady na živobytí, jaké jsou počátkem jedenadvacátého století. A ani vyšší sazba DPH to nezměnila. Jestli tomu nechcete věřit, nahlédněte do níže uvedené tabulky. Je dostatečně výmluvná. Než si přehled prostudujete, přečtěte si ještě dvě poznámky, které považuji za důležité.

a) Data k roku 1985 čerpám z publikace Statistická ročenka ČSSR 1986. Jedná se tedy o stará dobrá nefalšovaná socialistická data, žádné kapitalistické žonglování s čísly. :-) Ale bez ironie, podobné odborné práce vycházely i v normalizačním Československu pečlivě a poctivě provedené. Statistická ročenka je důvěryhodným zdrojem informací. Svědčí o tom mimo jiné také to, že fakta, která si pamatuji ze svého dětství, s ročenkou bezvýhradně souhlasí, v delších časových řadách je zohledněna a výslovně jmenována měnová reforma z roku 1953

a v mezinárodním srovnávání se nepokrytě se zveřejňují i takové přehledy, které neukazujíČSSR (a další socialistické státy) ani trochu v dobrém světle.

b) V tabulce pracuji s průměrnou mzdou. Než se začnete obligátně rozčilovat, že nepobírátemzdu ani průměrnou, vysvětlím, že tento případný argument je zcela bezpředmětný.Průměrná mzda je makroekonomický statistický ukazatel. Aritmetický průměr sám o soběnám samozřejmě neříká nic o tom, co si za tu částku můžeme koupit, jak široké rozpětíoběma směry od průměru je mezi nejvyšší a nejnižší započítanou mzdou, kolik kterýchhodnot průměr obsahuje atp. Lidově řečeno, z hodnoty průměrné hrubé mzdy samotnénepoznáme, jestli se máme dobře nebo špatně. Údaj se však výborně hodí pro celkové porovnání různých států, oblastí, regionů mezi sebou nebo pro celkové porovnání různých

období jednoho státu, oblasti, regionu (což je náš případ). Jako v současnosti třebanedosahujete na průměrnou hrubou mzdu, pak přibližně ve stejném poměru byste na ninedosáhli ani v roce 1985. Proto následující tabulka odhaluje poměrně přesně, o kolik bylypro každého jednotlivého z nás životní náklady v osmdesátých letech dvacátého století v socialistickém Československu vyšší nebo nižší než v současnosti; a to nezávisle na tom, jakmoc se mohou konkrétní příjmy každého z nás vzdalovat od aritmetického průměru.

Mzdy V nominálním vyjádření nestouply platy ani 15x, jak se domnívají někteří, ani nestagnují, jak tvrdí oponenti těch prvních. Pravda je někde uprostřed. Nominálně se platy zvedly v průměru zhruba 8x. (Samozřejmě některé obory zažily nárůst o něco vyšší a jiné zase nižší, než je průměr.)

Potraviny Náklady na pořízení základních potravin byly v osmdesátých letech 1,2 až 2,2x vyšší, než jsou dnes. Vepřové maso stálo dokonce 3,6x víc než v současnosti. Některé potraviny byly za socialismu dotované ze státního rozpočtu. Koncový zákazník v maloobchodě je pořizoval za nižší ceny, než činily výrobní náklady. Takto potrefený byl především chléb a mléko, což je dobře vidět na cenách v tabulce. Zajímavé je, že dotace už se nevztahovaly na mouku nebo rohlíky (obojí je dnes výrazně levnější) a patrně ani na mléčné produkty. Jako jedinou v současnosti dražší potravinu jsem našel rýži. To nesouvisí s hospodařením Československa nebo Česka nýbrž s tím, že cena rýže na světových trzích se v posledním čtvrtstoletí znásobila hned několikrát. V tabulce jsem navíc zvolil jednu z nejkvalitnějších odrůd, jíž by ty socialistické sáčky štěrkopísků z Ulánbátaru obohacené o několik rýžových zrnek nemohly konkurovat. Tady soudruhům nemístně fandím, není totiž rýže jako rýže. Avšak pozor, v některých obchodních domech - nejmenuji, abych jim nedělal reklamu - seženete v současnosti 500 gramů rýže i pod 20 Kč. Takže taková pak vychází jen zhruba na 50% nákupní ceny rýže za socialismu. Ale tohle zboží, prosím pěkně, není skutečná rýže. A můžete si být jisti, že v Thajsku, ve Vietnamu nebo v Pákistánu by to nejedli ani bezdomovci. Rovněž u uzenin nadržuji socialismu, když srovnávám turistu s podstatně luxusnějšími salámy, které přesto vítězí i v pořizovacích nákladech. Třeba Pelant prodává 1 kg turisty za 125 Kč, oproti tomu byl socialistický turista 3,7x(!) dražší. Povšimněte si též, že i stravování v restauracích vychází dnes levněji než dříve. Pochopitelně jde o jídla hotová (jiná kdysi ani v nabídce nebyla). Ještě bych zdůraznil, že cena jak lahvového tak točeného piva je nižší, než bývala. Řeči typu Vláda, která zdraží pivo, dlouho nevydrží, jsou nesmyslné hned dvakrát. Jednak ceny neurčuje vláda, druhak ceny piva klesly.

Obuv a oděv Náklady na pořízení obutí a ošacení byly v osmdesátých letech 1,5 až 3,0x vyšší, než jsou dnes. Příkladně kvalitní značkové bavlněné džíny koupíte běžně za 1 000 až 1 500 Kč. Když si počkáte na výprodej sezónní nebo starších modelů, dostanete je klidně za polovinu. Něco takového před pětadvaceti lety prakticky nehrozilo. Dokonce v současnosti ještě stále můžete - což nedoporučuji - narazit na tržnice s jeans za čistačice velikosti yťytěl, které usmlouváte na ťopadesá a máte bavlněné džíny třeba 15x, 20x levněji než normalizační tesilky. Pokud vám tedy svědomí dovolí kupovat zboží, o kterém víte (nebo byste mohli vědět, kdybyste chtěli), že je vyrábějí dětští otroci v Bangladéši nebo Číně v šestnáctihodinových směnách jen za stravu a nocleh a že pašující překupníci okradli náš stát(nebo i státy jiné) na clu a že trhovec neplatí našemu státu daně.

3 Drogerie, stavební materiál, nábytek, . To všechno je v současnosti levnější. O rozmanitostinabídky a její každodenní dostupnosti oproti umakartové a ještě nedostatkové uniformitě se jistě nemusím zmiňovat.

Spotřební elektronika V této kategorii jsou rozdíly ve prospěch dnešku obrovské. Většinapřístrojů ani nesnese srovnání. Moderní typy jsou mnohem větší nebo menší (podle požadavků), energeticky úspornější, tišší, výkonnější, funkčnější a přesto několikanásobně levnější. Ne vždy je za tak velký cenový rozdíl zodpovědné plánované hospodářství ČSSR. Někdy spotřebiče zlevnil progresivní vývoj nových technologií. I tak působí některá čísla až neuvěřitelně. V roce 1985 bylo

zapotřebí k nákupu barevného televizoru pět (5) průměrných hrubých platů, zatímco dnes stačí čtvrtina (0,25) průměrného hrubého platu. Náklady na pořízení nového televizoru činí dnes jen 5% nákladů na pořízení nového televizoru v roce 1985.

Automobily Náklady na pořízení osobního automobilu byly v osmdesátých letech více než 2x(!) vyšší, než jsou dnes pro vůz přibližně stejné třídy - Škoda 130 L proti Škoda Fabia. Pokud zohledníme, že vozy z osmdesátých let měly nižší výkon, vyšší spotřebu, jedovatější emise a že o současných samozřejmostech, jako jsou přímý střik paliva, ABS, airbag, klimatizace, výškově stavitelný volant,

elektrické ovládání zpětných zrcátek nebo otevírání oken či palubní počítač, jste mohli dříve jen snít, pak jsou ceny starších vozů proti dnešním podobně astronomické jako u elektrických spotřebičů. Na Škodu 130 L jste potřebovali 23 průměrných hrubých platů, dnes slušně vybavenou Škodu Fabii s dospělým motorem pořídíte za 11 průměrných hrubých platů. Spokojíte-li se s jakýmkoli novým vozem, stačí vám 190 000 Kč, tedy 8 průměrných hrubých platů. A zdá se vám drahý benzín? Pak vězte, že přes vysoké ceny surové ropy na světových trzích a přes speciální spotřební daň stojí v únoru 2012 benzín méně něž polovinu(!) toho, co byste za něj museli zaplatit v roce 1985 (pokud byste si tehdy vůbec mohli dovolit automobil).

Plyn, uhlí, voda A teď k tomu, co dnes stojí jednoznačně a výrazně více. Zemní plyn kupujeme zhruba 2,6x dráž než v osmdesátých letech. Uhlí nás stojí též více: 2,6x černé a 1,7x hnědé. Ceny vodného a stočného z osmdesátých let jsem bohužel nenašel, nevím tedy o kolik je dražší, ale určitě sem patří.

Kultura Kino je dnes dražší 1,2x až 5,7x. S divadlem je to obdobné. Rozpětí vstupného je značné. Liší se okres od okresu, město od města, i v jednotlivých kulturních zařízeních nebo podle typu představení a cílové skupiny návštěvníků.

Autobus, metro, tramvaj, trolejbus, vlak Ve veřejné dopravě je to srovnání obzvlášť zajímavé.Vlak na větší vzdálenosti zlevnil, naopak zdražil na kratších trasách. Meziměstská autobusová doprava je v současnosti (pro mne překvapivě) levnější, než bývala za normalizace. Je vhodné zmínit, že dnes jezdí méně spojů (naproti tomu bývají pohodlnější a čistší). Zásadně však zdražila MHD. V Praze 3,1x nepřestupní jízdenka a 4,1x přestupní jízdenka oproti jednorázové jízdence za 1 Kčs. Tady ovšem zase člověk získává více služeb. Síť pražské MHD se velmi rozrostla a spojů na páteřních linkách významně přibylo, v dopravní špičce už se více souprav metra na tratě ani nevejde.

Elektřina Tohle je pro mne největší překvapení celé analýzy. Nejprve jsem si myslel, že mámv tabulce chybu. Pro jistotu jsem položku ručně přepočítal. Také jsem se nechal alespoň v něčem ovlivnit věčnými stesky "zoufale chudých" Čechů a předem očekával drahou elektřinu. :-) Ať počítám, jak počítám, v posledním ročním vyúčtování (od května 2010 do května 2011) za naši domácnost činí

náklady na 1 kWh 5 Kč, což je zhruba 61% toho, co bychom platili v osmdesátých letech. Takže i elektřina je dnes levnější, než bývala. V analýze mi chybí dvě důležité položky. Nájemní bydlení a pořízení bytu nebo domu. Nemám

dostatek podkladů k serióznímu srovnání, pokud to vůbec srovnat lze. Domnívám se, že nájmy jsou i přes extrémní výstřelky k centrech krajských měst celkově nižší, ale nevím, nezkoumal jsem. U nemovitostí netuším. I když základní stavební materiál, jak ukazuje tabulka, stojí méně než kdysi.

Shrnutí.

Dražší je dnes voda, plyn, uhlí, kino, divadlo, poštovné, kadeřnictví, vlak na kratší vzdálenosti, MHD a rýže. Poštovným, kadeřnictvím, vodným a stočným, stejně jako rýží bych se netrápil. Nejedná se o částky, které by významně zasahovaly do rozpočtů jednotlivých domácností. Divadlo a kino navštěvuje jen hrstka fanoušků. Většina sleduje jen laciné (doslova i obrazně) televizní soutěže a

seriály, filmy pak krade a přepaluje na levná DVD. Takže náklady na kulturní vyžití opět do rodinných rozpočtů nijak zásadně nevstupují. Veřejná doprava už je podstatnější žrout peněz pro toho, kdo je na ní závislý. Pro děti, žáky, studenty a seniory nabízejí dopravní podniky citelné slevy na jízdném. Dospělí pracující by si na cestu do práce vydělat měli. Pokud to nedokážou, musejí změnit bydliště nebo práci, případně chodit pěšky. Zbývají nám náklady na vytápění. Kdo nechce v zimě zmrznout, musí platit. Výhodné jsou investice do zateplení domů, vrátí se poměrně brzy. Také je dobré opustit představu, že je nutné vyhřívat byt na trenýrkovou teplotu. 19 až 20°C stačí. Je to zdravější a levnější.

4 Životní náklady každého z nás tedy ovlivňují jedna nebo dvě rozpočtové položky, které jsou (čimohou individuálně být) dnes prokazatelně a podstatně dražší. Vytápění (uhlím či plynem) a cesta doškoly nebo zaměstnání (vlakem na kratší vzdálenosti či MHD). Všechny ostatní životní potřeby lzeuspokojit levněji, většinou výrazně levněji, než tomu bylo před čtvrtstoletím.Ještě si stále myslíte, že je u nás draho?

* V příloze zprávy najdete tabulku v několika formátech. Všechny modré texty jsou opatřeny odkazem na informační pramen, kde najdete

podrobnosti o výrobku. Můžete se přesvědčit, že jsem si ty dnešní ceny nevycucal z prstu. Záměrně jsem vybíral produkty kvalitní, nešizené a mimo

slevové akce. Snadno zjistíte, že snad kromě té pálené cihly se dá každý uvedený druh zboží nakoupit podstatně levněji, než vyplývá z tabulky. Kdo

byste chtěl mít současné životní náklady v porovnání s těmi před pětadvaceti lety ještě nižší, než jsem tady vykreslil, pak vězte, že to jde docela hravě.

-Vysvětlivky: srovnání nákladovosti, druh zboží nebo služeb, měřicí jednotka, maloobchodní cena, letopočet, pramen, podíl ø mzdy druh zboží nebo služeb, měřicí jednotka, maloobchodní cena, měřicí jednotka, maloobchodní cena, datum / letopočet, pramen, podíl ø mzdy, dříve ku dnes, dnes ku dříve, výsledné porovnání.

POTRAVINY)

chléb žitnopšeničný 1 kg 2,60 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0008 chléb Doktor (pšeničnožitný vícezrnný) 550 g 28,00 Kč 1 kg 50,91 Kč 15.2.2012 TREND s.r.o., prodejna Ostrov 0,0021 0,40 2,51 dříve 40% dnešní ceny, dnes 2,5x dražší

mouka pšeničná hrubá 1 kg 3,80 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0012 mouka pšeničná hrubá 1 kg 13,90 Kč 22.2.2012 OD Tesco Ostrov 0,0006 2,13 0,47 dříve 2,1x dražší, dnes 50% dřívější ceny

brambory pozdní (II. jakost) 1 kg 1,40 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0005 brambory pozdní, odrůda melody 1 kg 9,90 Kč 11.2.2012 OD Tesco Ostrov 0,0004 1,10 0,91 dříve 1,1x dražší, dnes 90% dřívější ceny

rýže (I. jakost) 1 kg 10,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0032 rýže bio Hom Mali 500 g 92,00 Kč 1 kg 184,00 Kč únor 2012 Fair Trade Centrum s.r.o. 0,0076 0,42 2,36 dříve 42% dnešní ceny, dnes 2,4x dražší

mléko lahvové (tučnost 3,5%) 1 l 3,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0010 biomléko plnotučné (min. 3,5% tuku) 1 l 29,50 Kč 11.2.2012 OD Tesco Ostrov 0,0012 0,79 1,26 dříve 79% dnešní ceny, dnes 1,3x dražší

smetana 1/4 l 5,70 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0018 smetana "na vaření" (min. 12% tuku) 200 ml 15,90 Kč 1/4 l 19,88 Kč 11.2.2012 OD Tesco Ostrov 0,0008 2,23 0,45 dříve 2,2x dražší, dnes 45% dřívější ceny

máslo (I. jakost) 1 kg 40,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0129 máslo jihočeské 82% 250 g 41,90 Kč 1 kg 167,60 Kč 13.2.2012 OD Albert Karlovy Vary 0,0070 1,86 0,54 dříve 1,9x dražší, dnes 54% dřívější ceny

jablka 1 kg 5,40 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0017 jablka 1 kg 35,00 Kč 2012 odhad ø běžné nabídky OD 0,0015 1,20 0,83 dříve 1,2x dražší, dnes 83% dřívější ceny

pivo lahvové (10°) 1/2 l 2,50 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0008 pivo lahvové (10°) 1/2 l 12,00 Kč 2012 odhad ø běžné nabídky OD 0,0005 1,62 0,62 dříve 1,6x dražší, dnes 62% dřívější ceny

maso hovězí zadní bez kosti 1 kg 46,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0149 bio hovězí zadní - spodní šál 1 kg 260,00 Kč únor 2012 IQ BIO Delivery 0,0108 1,38 0,73 dříve 1,4x dražší, dnes 73% dřívější ceny

maso vepřové pečeně 1 kg 46,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0149 maso vepřové pečeně s kostí (kotlety) 1 kg 99,00 Kč únor 2012 O.C.G. s.r.o. 0,0041 3,62 0,28 dříve 3,6x dražší, dnes 28% dřívější ceny

sádlo vepřové škvařené (I. jakost) 1 kg 15,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0049 vepřové sádlo kostka 500 g 31,00 Kč 1 kg 62,00 Kč 13.2.2012 OD Albert Karlovy Vary 0,0026 1,88 0,53 dříve 1,9x dražší, dnes 53% dřívější ceny

salám turistický, trvanlivý 1 kg 60,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0194 vysočina natur krájená 75 g 21,90 Kč 1 kg 292,00 Kč 11.2.2012 OD Tesco Ostrov 0,0121 1,60 0,62 dříve 1,6x dražší, dnes 62% dřívější ceny

křemešník krájený 80 g 30,90 Kč 1 kg 386,25 Kč 13.2.2012 OD Albert Karlovy Vary 0,0160 1,21 0,83 dříve 1,2x dražší, dnes 83% dřívější ceny

restaurační stravování - III. cenová skupina:

oběd (polévka, hlavní jídlo, moučník) porce 15,10 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0049

polední menu

(polévka, hlavní jídlo, nápoj, salátový bufet) porce 85,00 Kč 2012 Hotel Krušnohor Ostrov 0,0035 1,38 0,72 dříve 1,4x dražší, dnes 72% dřívější ceny

pivo (Prazdroj 12°) 1/2 l 6,30 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0020 pivo točené (12°) 1/2 l 35,00 Kč 2012 obvyklá restaurační cena 0,0015 1,40 0,71 dříve 1,4x dražší, dnes 71% dřívější ceny

NEPOTRAVINÁŘSKÉ ZBOŽÍ)

šaty dámské dlouhý rukáv (100% PES) 1 ks 397,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,1284 šaty dámské dlouhý rukáv (96% viskóza) 1 ks 1 620,00 Kč únor 2012 Elegantní móda 0,0673 1,91 0,52 dříve 1,9x dražší, dnes 52% dřívější ceny

oblek pánský vycházkový dvoudílný 1 ks 2 300,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,7439 oblek pánský vycházkový dvoudílný 1 ks 10 510,00 Kč únor 2012 Safework.cz 0,4363 1,70 0,59 dříve 1,7x dražší, dnes 59% dřívější ceny

košile pánská dlouhý rukáv (100% PES) 1 ks 170,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0550 košile pánská společenská (60% bavlna, 40% PES) 1 ks 540,00 Kč únor 2012 MojeKosile.cz 0,0224 2,45 0,41 dříve 2,5x dražší, dnes 41% dřívější ceny

ponožky pánské kotníčkové bavlněné 1 pár 13,70 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0044 ponožky pánské zdravotní (80% bavlna, 20% PA) 1 pár 36,00 Kč únor 2012 PonožkyPolo.cz 0,0015 2,96 0,34 dříve 3,0x dražší, dnes 34% dřívější ceny

celoroční obuv dámská vycházková 1 pár 322,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,1041 celoroční obuv dámská vycházková 1 pár 1 370,00 Kč únor 2012 Arno.cz 0,0569 1,83 0,55 dříve 1,8x dražší, dnes 55% dřívější ceny

polobotky pánské kožené 1 pár 279,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0902 polobotky pánské kožené 1 pár 1 430,00 Kč únor 2012 Arno.cz 0,0594 1,52 0,66 dříve 1,5x dražší, dnes 66% dřívější ceny

mýdlo toaletní 1 kg 25,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0081 mýdlo toaletní 100 g 15,00 Kč 1 kg 150,00 Kč 2012 odhad ø běžné nabídky OD 0,0062 1,30 0,77 dříve 1,3x dražší, dnes 77% dřívější ceny

cihla plná 1000 ks 1 330,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,4301 cihla plná 1 ks 7,80 Kč 1000 ks 7 800,00 Kč únor 2012 Prefa Trade, a.s. 0,3238 1,33 0,75 dříve 1,3x dražší, dnes 75% dřívější ceny

cement portlandský 100 kg 60,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0194 cement portlandského typu 32,5 25 kg 68,00 Kč 100 kg 272,00 Kč únor 2012 StavbaOnline.cz 0,0113 1,72 0,58 dříve 1,7x dražší, dnes 58% dřívější ceny

nábytek kuchyň souprava 5 747,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 1,8587 kuchyňská linka souprava 34 680,00 Kč únor 2012 NejlevnejsiNabytek.cz 1,4397 1,29 0,77 dříve 1,3x dražší, dnes 77% dřívější ceny

nábytek ložnice souprava 7 362,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 2,3810 ložnice souprava 32 448,00 Kč únor 2012 NakupniCentrum.cz 1,3470 1,77 0,57 dříve 1,8x dražší, dnes 57% dřívější ceny

el. sporák čtyřplotnový 1 ks 3 560,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 1,1514 el. sporák se sklokeramickou varnou deskou 1 ks 5 849,00 Kč únor 2012 Korunka.cz 0,2428 4,74 0,21 dříve 4,8x dražší, dnes 21% dřívější ceny

el. chladnička (100 litrů) 1 ks 2 130,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,6889 el. chladnička (300 litrů), třídy A++ 1 ks 10 990,00 Kč únor 2012 Gorenje 0,4562 1,51 0,66 dříve 1,5x dražší, dnes 66% dřívější ceny

el. pračka s odstředivkou 1 ks 3 030,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,9799 el. pračka, třídy A+ 1 ks 11 055,00 Kč únor 2012 Ardo 0,4589 2,14 0,47 dříve 2,1x dražší, dnes 47% dřívější ceny

el. vysavač doutníkový 1 ks 830,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,2684 el. vysavač podlahový (sáčkový) 1 ks 2 011,00 Kč únor 2012 ETA 0,0835 3,22 0,31 dříve 3,2x dražší, dnes 31% dřívější ceny

barevný televizní přijímač 1 ks 15 200,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 4,9159 barevný televizní přijímač 1 ks 5 990,00 Kč únor 2012 Samsung 0,2487 19,77 0,05 dříve 19,8x dražší, dnes 5% dřívější ceny

jízdní kolo pánské, cestovní 1 ks 1 110,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,3590 jízdní kolo pánské, cestovní 1 ks 6 990,00 Kč únor 2012 Korunka.cz 0,2902 1,24 0,81 dříve 1,2x dražší, dnes 81% dřívější ceny

Škoda 130 L (43 kW) 1 ks 69 980,00 Kčs 1985 Fiat oldtimer Auto idnes 22,6326 Škoda Fabia (Active 1.4 MPI 63 kW) 1 ks 257 500,00 Kč únor 2012 Škoda 10,6895 2,12 0,47 dříve 2,1x dražší, dnes 47% dřívější ceny

Trabant 601 S 1 ks 40 000,00 Kčs 1985 odhad podle cen roku 1978 12,9366 Hyundai i10 (Start 1.1i 50,8 kW) 1 ks 189 990,00 Kč únor 2012 Hyundai 7,8870 1,64 0,61 dříve 1,6x dražší, dnes 61% dřívější ceny

benzín Super 1 l 9,70 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0031 benzín Natural 95 (průměr celé ČR 20. 2. 2012) 1 l 35,96 Kč 20.2.2012 palivo.cz 0,0015 2,10 0,48 dříve 2,1x dražší, dnes 48% dřívější ceny

uhlí černé 100 kg 39,40 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0127 uhlí černé Antracit 100 kg 800,00 Kč 2012 Zdeněk Janda a Červ 0,0332 0,38 2,61 dříve 38% dnešní ceny, dnes 2,6x dražší

uhlí hnědé 100 kg 25,90 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0084 uhlí hnědý ořech A 1 20- 40 mm 100 kg 340,00 Kč 2012 Zdeněk Janda a Červ 0,0141 0,59 1,68 dříve 59% dnešní ceny, dnes 1,7x dražší

SLUŽBY)

elektřina ke svícení 1 kWh 1,05 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0003 elektřina pro domácnost 1 kWh 5,00 Kč 2010 / 2011 roční vyúčtování od ČEZ 0,0002 1,64 0,61 dříve 1,6x dražší, dnes 61% dřívější ceny

plyn 1 m3 0,75 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0002 plyn 1 m3 15,07 Kč 2010 / 2011 roční vyúčtování od RWE 0,0006 0,39 2,58 dříve 39% dnešní ceny, dnes 2,6x dražší

poplatek rozhlasový měsíčně 10,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0032 poplatek rozhlasový měsíčně 45,00 Kč 2012 ČRo 0,0019 1,73 0,58 dříve 1,7x dražší, dnes 58% dřívější ceny

poplatek televizní měsíčně 25,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0081 poplatek televizní měsíčně 135,00 Kč 2012 ČT 0,0056 1,44 0,69 dříve 1,4x dražší, dnes 69% dřívější ceny

jízdné rychlík (300 km) jízdenka 56,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0181 jízdné rychlík (300 km) jízdenka 387,00 Kč 2012 ČD 0,0161 1,13 0,89 dříve 1,1x dražší, dnes 89% dřívější ceny

jízdné os. vlak (100 km) jízdenka 14,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0045 jízdné os. vlak (100 km) jízdenka 135,00 Kč 2012 ČD 0,0056 0,81 1,24 dříve 81% dnešní ceny, dnes 1,2x dražší

jízdné autobus (10 km) jízdenka 3,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0010 jízdné autobus (10 km) jízdenka 20,00 Kč 2012 DPKV 0,0008 1,17 0,86 dříve 1,2x dražší, dnes 86% dřívější ceny

jízdné MHD jízdenka 1,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0003 jízdné MHD jízdenka 32,00 Kč 2012 DP hl. m. Prahy 0,0013 0,24 4,11 dříve 24% dnešní ceny, dnes 4,1x dražší

poštovné obyčejný dopis 1 ks 1,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0003 poštovné obyčejný dopis 1 ks 10,00 Kč 2012 Česká pošta 0,0004 0,78 1,28 dříve 78% dnešní ceny, dnes 1,3x dražší

stříhání vlasů výkon 7,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0023 stříhání vlasů výkon 80,00 Kč Q3 2011 odhad ø ceny z os. zkušenosti 0,0033 0,68 1,47 dříve 68% dnešní ceny, dnes 1,5x dražší

kino klasický formát vstupenka 4,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0013 projekce (35 mm) v multikině vstupenka 179,00 Kč únor 2012 Palace Cinemas 0,0074 0,17 5,74 dříve 17% dnešní ceny, dnes 5,7x dražší

kino širokoúhlá projekce vstupenka 6,00 Kčs 1985 Statistická ročenka ČSSR 1986 0,0019 projekce (35 mm) v obecním kině vstupenka 55,00 Kč únor 2012 kino Pernink 0,0023 0,85 1,18 dříve 85% dnešní ceny, dnes 1,2x dražší

KNIHY)

knižní titul, vydavatelství, maloobchodní cena, letopočet vydání, ø mzda, podle Stat. roč. ČSSR, podíl ø mzdy, knižní titul, vydavatelství, maloobchodní cena, letopočet vydání, ø mzda podle ČSÚ, podíl ø mzdy, dříve ku dnes, dnes ku dříve, výsledné porovnání.

Jerome Klapka Jerome: Tři muži na toulkách Al. Srdce 80,00 Kčs 1948 761,00 Kčs 0,1051 Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu a na na toulkách XYZ 260,00 Kč 2010 23 797,00 Kč 0,0109 9,62 0,10 dříve 9,6x dražší, dnes 10% dřívější ceny

Karel Čapek: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život Čs. spisovatel 26,40 Kčs 1956 1 324,00 Kčs 0,0199 Karel Čapek: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život Slovart 197,00 Kč 2011 24 089,00 Kč 0,0082 2,44 0,41 dříve 2,4x dražší, dnes 41% dřívější ceny

Karel Čapek: Krakatit SNKLHU 13,90 Kčs 1958 1 385,00 Kčs 0,0100 Karel Čapek: Krakatit Fragment 175,00 Kč 2010 23 797,00 Kč 0,0074 1,36 0,73 dříve 1,4x dražší, dnes 73% dřívější ceny

Edgar Allan Poe: Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky Máj 11,50 Kčs 1964 1 561,00 Kčs 0,0074 Edgar Allan Poe: Dvanáct nejznámějších povídek Tympanum 206,00 Kč 2011 24 089,00 Kč 0,0086 0,86 1,16 dříve 86% dnešní ceny, dnes 1,2x dražší

Zdeněk Jirotka: Saturnin Čs. spisovatel 17,00 Kčs 1964 1 561,00 Kčs 0,0109 Zdeněk Jirotka: Saturnin Šulc a Švarc 248,00 Kč 2012 24 089,00 Kč 0,0103 1,06 0,95 dříve 1,1x dražší, dnes 95% dřívější ceny

Karel Čapek: Krakatit Klub mladých čtenářů 21,50 Kčs 1966 1 669,00 Kčs 0,0129 Karel Čapek: Krakatit Millennium Publishing 251,00 Kč 2009 23 344,00 Kč 0,0108 1,20 0,83 dříve 1,2x dražší, dnes 83% dřívější ceny

Miroslav Horníček: Hovory Olympia 24,00 Kčs 1970 1 988,00 Kčs 0,0121 Zdeněk Tulis: Miroslav Horníček v Hovorech H z Paláce K Brána 224,00 Kč 2011 24 089,00 Kč 0,0093 1,30 0,77 dříve 1,3x dražší, dnes 77% dřívější ceny

François Villon: Já, François Villon Klub přátel poezie 26,00 Kčs 1976 2 449,00 Kčs 0,0106 François Villon: Já, François Villon Paseka 169,00 Kč 2006 19 546,00 Kč 0,0086 1,23 0,81 dříve 1,2x dražší, dnes 81% dřívější ceny

Karel Poláček: Bylo nás pět Čs. spisovatel 24,00 Kčs 1984 3 041,00 Kčs 0,0079 Karel Poláček: Bylo nás pět Albatros 170,00 Kč 2008 22 592,00 Kč 0,0075 1,05 0,95 dříve 1,1x dražší, dnes 95% dřívější ceny

Herman Hesse: Stepní vlk Klub čtenářů Odeon 19,00 Kčs 1989 3 170,00 Kčs 0,0060 Herman Hesse: Stepní vlk Argo 194,00 Kč 2006 19 546,00 Kč 0,0099 0,60 1,66 dříve 60% dnešní ceny, dnes 1,7x dražší

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

http://www.zakomunistu.cz/

Lži šířené komunisty

Při tomto článku si vždy vzpomenu na Werichovskou pohádku: Tři veteráni, zvláště na ty tři skřítky, kteří se snaží pomoci lidem, ale lidi jsou prostě hloupý. A tak se jejich dary, které jim měly pomoci a udělat život veselejší, opět vezmou. A říkají:…… budeme to zkoušet znovu a znovu. Po miliontý čtvrtý, po miliontý pátý, á nebó, po miliontý šestý, vy lidi hloupí. Tak se mi zdá, že lidem se musí připomínat po miliontý ikstý… než pochopí. Tak zde je další článek o tom, jak to prý bylo skvělí… Sám jsem také na toto téma napsal pár článků, a vysvětloval to v desítkách debatách a stovkách komentářů. Byl jsem označován nepublikovatelnými, vypískatelnými výrazy, ale nevzdám to.

------------------------------------------------------------

10 nejčastějších lží o komunistech a socialismu

V diskusích se tak můžete doslechnout, že každý mohl cestovat, že nikdo nikoho nenutil kutat uran, Horáková s Píkou že škodili dělnému lidu a banánů byl vždy dostatek… Za banány, kubánské pomeranče a dovolenou v NDR se tak schovávají justiční vraždy, národ omotaný ostnatým drátem, likvidace hospodářsky a průmyslově vyspělého státu, utiskování a znásilňování celých generací.Snad každý se někdy setkal s argumenty, obhajujícími komunistickou stranu a období, kdy se tato strana v naší zemi snažila do života uvést experiment zvaný socialismus. A je charakteristické pro lidskou povahu, že úplně špatné se snaží z paměti vymazat a co se vymazat nepodaří, alespoň uzpůsobí do podoby technicolorové, takřka laskavé vzpomínky.

Je smutným faktem, že takto pokřivené vzpomínky neslouží jen jako argumenty v diskusích, ale přežívají i formou vyprávěnek v rodinném kruhu a díky uhlazeným televizním dílkům a častou recyklací normalizačních děl jsou distribuovány do hlav celého národa.

Připomeňme si proto deset nejrozšířenějších a nejobskurnějších omylů o době vlády jedné strany.

Lež č. 1 - Lidská práva se dodržovala, byli jsme demokratický stát.

Demokracie byla pro tehdejší mocipány prázdné slovo. Jen pojem, kterým se rádi oháněli, když bylo potřeba. Totéž u lidských práv. O nějaké svobodě slova, svobodě vyjadřování, svobodných a nezávislých médiích, svobodě cestování, svobodě podnikání nebo třeba právu na spravedlivý proces nemohla být řeč.

Svobodné vyjádření názoru bylo považováno za div ne rozpoutání občanské války a každá demonstrace byla brutálně rozehnána tehdejšími represivními složkami. Vyslovení nesouhlasu s okupací sovětskými vojsky bylo často důvodem k ukončení kariéry a začátku profesní dráhy zeměměřiče, kopáče, topiče či počátkem putování po československých kriminálech. V několika případech dokonce vyjádření vlastního názoru bylo důvodem k zabití. Jména jako Pavel Wonka, ubitý komunistickými bachaři, nebo Danuše Muzikářová, zastřelená během demonstrací v srpnu 1969 československou veřejnou bezpečností a Lidovými milicemi, zůstanou navždy důkazem, že komunistům o lidská práva a demokracii nikdy nešlo.

Podpis Charty 77, která kritizovala nedodržování lidských práv, k jejichž dodržování se komunisté sami v Helsinkách zavázali, byl důvodem k těžkým represím vůči signatářům. A je příznačné, že tehdejší média Chartu odsuzovala, národ se křižoval, kulturní veřejnost podepisovala Antichartu a přitom nikde nebyl text samotné Charty 77 zveřejněný. Protože proč o ní pravdivě informovat, to neměli soudruzi v povaze.

Komunisté nedali lidem pokoj ani po smrti. Známá je hysterie rozpoutaná kolem hrobu Jana Palacha, ale už méně známý je například pohřeb filozofa Jana Patočky, který zemřel po jednom z výslechů u Státní bezpečnosti a během jehož pohřbu estébáci v okolí hlučeli, túrovali motorky a nad hřbitovem nechávali prolétávat vrtulník.

Absenci demokracie dokládá i způsob, jakým probíhaly volby. Na jednu stranu zde existovaly i loutkové strany Socialistická strana a Československá strana lidová, ale nebyl žádný výběr. Ve volbách figurovala pouze takzvaná jednotná kandidátka Národní fronty, účast u voleb byla povinná a běda, když občan volič chtěl jít za plentu, škrtat nebo odevzdat neplatný hlas. Vše bylo pod pečlivým dozorem bdělého oka strany. Komu se k volbám nechtělo, toho navštívili pracovníci volební komise s přenosnou urnou a bylo poměrně velkým uměním se takové volbě vyhnout a odmítnutí účasti bylo opět důvodem k represím.

Ubohost komunistického režimu se nezastavila ani před dětmi nepohodlných kverulantů.Nebylo tedy žádnou vzácností, když se potomek člověka s ušpiněným kádrovým profilem nedostal na školu, nebylo mu umožněno studovat nejen na vysoké škole, ale často ani na gymnáziu. Budoucnost dětí tak byla závislá na poslušnosti jejich rodičů

Jak to tedy bylo? Pro komunisty jsou lidská práva a demokracie pouze prázdným pojmem. Nic takového, už z podstaty komunismu, nemůže být s nimi spojováno.

Lež č. 2 - Národ byl zdravější díky špičkovému zdravotnictví.

Délka života v socialistickém Československu byla v průměru o čtyři roky kratší než v prohnilých kapitalistických státech. Podle tabulek Světové banky žil v roce 1989 průměrný Čechoslovák 71.4 roku. Ovšem průměrný Američan 75.2 roku, Rakušan 75.5 roku a Nizozemec dokonce 76.9 roku. S trochou nadsázky se dá říct, že život v socialismu byl zdraví škodlivý.

Ani o špičkovém zdravotnictví se nedá mluvit. Ano, měli jsme v Československu kapacity, které patřily ke světové špičce, jako byl například pediatr profesor Švejcar, bojovník proti neštovicím chemik Holý nebo otec kontaktních čoček Wichterle. Ovšem kdo o nich u nás věděl? Jeden z dalších typických rysů socialismu byla nenávist vůči schopným a úspěšným. Klacky, které strana házela pod nohy těmto vědcům, by byly námětem na vlastní knihu. Připomeňme si ale, že zrušením licenčních smluv na výrobu kontaktních čoček přišlo socialistické Československo zhruba o miliardu tehdejších dolarů. Samotný Wichterle neměl z peněz za patenty ani zlámanou grešli.

Běžné zdravotnictví ovšem silně zaostávalo za zbytkem světa, především díky nemožnosti spolupracovat na výzkumu se západními lékaři a neschopnosti nakupovat špičkové lékařské vybavení.

Jak to tedy bylo? Komunisté ukradli lidem čtyři roky života.

Lež č. 3 - Kdo dodržoval zákony, neměl se čeho bát. Na každém rohu stál esenbák, bylo bezpečno.

Co do množství esenbáků se mohlo zdát, že je opravdu o bezpečí obyčejného občana postaráno. Nebylo tomu tak. Naopak dohled nad socialistickým způsobem života byl přednější, než nějaká prevence kriminality. Je nutné si uvědomit, že jedním ze základních rysů tehdejší VB byla represe. Dodržovat zákony zdaleka nestačilo. Jedním z mnoha příkladů, kdy si před esenbáky ani ctnostný a zákona dbalý člověk nemohl být jistý, byl hon na takzvané máničky. Stačilo mít dlouhé vlasy a o pozornost "bezpečnosti" bylo postaráno. Buzerace ze strany příslušníků bezpečnosti byla skoro všudypřítomná. Sedíš dlouho na lavičce na nádraží? Ukaž občanku! Motáš se kolem západoněmeckých autobusů a hledáš odhozené plechovky do sbírky? Ukaž občanku! Směješ se něčemu, když jde kolem hlídka esenbé? Občanku sem, smích tě přejde.

Respekt veřejnosti vůči tehdejším bezpečnostním orgánům byl pramalý. Byli vnímáni jen jako pologramotné mlátičky bez špetky přirozené inteligence. A dlužno dodat, že v mnoha případech byl takový odsudek na místě. Mnohými řadovými příslušníky byl tento despekt silně vnímán a byl důvodem k tomu občana občas pěkně osolit. Jen tak, bez důvodu. Stejně se určitě smál tomu fóru, jak jdou tři esenbáci, jeden umí číst, druhý psát… Kdo byl někdy, byť kvůli banalitě, na služebně VB, jistě si vybaví pocit, že je hledaným vrahem a osnovatelem atentátu minimálně na Gustáva Husáka. Totéž si jistě vybaví ti, kdo ve svých škodovkách brázdili normalizační silnice a měli to štěstí, že jim před blatníkem zamával esenbák plácačkou.

Esenbáci byli užíváni k rozhánění demonstrací, k šíření strachu, k rozbíjení hlav demonstrantů, kdy vyzbrojeni dlouhou bílou "láskou strany" mlátili hlava nehlava všechno, co jim přišlo pod ruku. Kdo zažil, například během Palachova týdne v lednu 1989, jaké to je, když takový knedlík přistane na zádech, nezapomene.

Samozřejmě by bylo nespravedlivé soudit takto všechny. Kradlo se, vraždilo, kriminální policie i tehdy fungovala, zločinci se chytali, zavírali, věšeli. Jen se o tom nepsalo, protože nebylo kde. Svobodná média neexistovala a v občanech bylo nutno vzbudit dojem, že žijeme v bezpečné zlaté kleci. I tohle si sebou po takřka čtvrt století sebou táhneme jako kámen na krku, protože současná policie, často nezaslouženě, je odsuzována a vysmívána na základě zkušeností s esenbáky.

Jak to tedy bylo? Veřejná bezpečnost byl represivní orgán, větší důraz než na ochranu před kriminalitou byl dán na šmírování a buzeraci socialistického občana.

Lež č. 4 - Přes hranice se plížili jen vrazi a špioni.

Nebylo to tak, jak se mnozí staří komunisté, obzvlášť ti z Klubu českého pohraničí, snaží tvrdit. Po únorovém puči přes hranice pendlovali převaděči s osobami, kterým reálně hrozila perzekuce ze strany vládnoucí KSČ. Šlo nejen o podnikatele, politiky opozičních stran, bývalé příslušníky zahraničních armád, ale i běžné občany, kteří se nedokázali smířit s budoucností násilím ovládnutého národa. Často hranice přecházeli s celými rodinami a riskovali tak dlouholeté žaláře a v některých případech i trest smrti. Mnohým při přechodu štěstěna nebyla nakloněna a svému osudu z rukou komunistické justice neunikli. Jiné při přechodu dohnala kulka či skončili na elektřinou nabitých drátech.

Samozřejmě, že přes hranici přecházeli i pracovníci tajných služeb. Nešlo ovšem o takové množství, jaké se dnes snaží někteří bývalí strážci hranic uvádět. Fakta mluví proti jejich tvrzení. V letech 1948 - 1989 zemřelo při výkonu služby 654 pohraničníků. Z toho ovšem pouhých 10 bylo zabito během přestřelky. Ve zbylých případech šlo o nehody, náhodné výstřely z pušek či sebevraždy. Proti těmto deseti pohraničníkům stojí odhadovaných pět stovek obětí z řad uprchlíků za svobodou.

Je zajímavé, že zatímco hranice demokratických států byly hlídány před možným příchodem nežádoucích sil z venku, hranice socialistického tábora fungovaly podobně jako ostraha kriminálu, bránily v cestě ven.

Jak to tedy bylo? Přes hranice se neplížili vrazi a špioni, ale slušní lidé na cestě za svobodou. Naopak vrazi tyto hranice hlídali.

Lež č. 5 - Všechno bylo zadarmo. Nebo skoro zadarmo.

Doktor byl zadarmo, lázně byly zadarmo, plomby byly zadarmo, dovolené v NDR byly skoro zadarmo, bydlení bylo za pár stovek, pivo za pár kaček… V podobném duchu by se dalo pokračovat prakticky do nekonečna. Opak je ale pravdou. Zadarmo nebylo nic, všechno bylo štědře dotované, byla to jakási forma "držhubného", která měla obyvatelstvo udržovat syté, spokojené a ideálně ve stavu duševního útlumu. Šlo o takzvaný "sociální kontrakt", typický pro svět socialismu, kdy jakýsi sociální blahobyt byl nabídnut výměnou za apolitičnost.

Je nutné si ale uvědomit přítomnost slova "dotované". Peníze, kterými stát přispíval na dotovanou životní úroveň, nutně chyběly jinde. Proto v léčebnách pro duševně choré vládly prakticky středověké podmínky, proto vybavení nemocnic pokulhávalo za vyspělým zbytkem světa o několik koňských délek, proto se města rozpadala před očima, proto úroveň cestování byla jen o málo vyšší než za první republiky.

Následky tohoto sebevražedného hospodaření se sebou potáhneme jako balvan ještě dlouho. Ovšem, hlavně že se nemuselo platit krvavých třicet korun u lékaře.

Jak to tedy bylo? Zadarmo nebylo nic. Dokonce ani skoro zadarmo. Vše bylo dotováno z peněz, které všem chyběly jinde.

Lež č. 6 - Nekradlo se. Ani politici, ani nikdo jiný.

Ale kradlo se. Nedá se říct, jestli méně nebo více než dnes, ale kradlo. Jistě si mnozí vzpomenou na oblíbenou větu "kdo nekrade ze státního, okrádá vlastní rodinu". Ostatně, na okrádání ze společného majetku pamatoval zákon o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Do něj se vešlo ledacos, od vyzobávání jablek v sadu přes odvoz cihel ze stavby až po krádeže autosoučástek ve fabrice.Takovéto soukromé "znárodňování" se svého času dalo považovat za národní sport. Však kdo něco chtěl, materiál na stavbu chatky, luxfery, nové obutí na auto, lepší obkladačky v koupelně a nechtěl čekat, jestli se na něj usměje štěstí po dlouhém čekání, nakoupil materiál pod rukou. Samozřejmě, že zpravidla šlo o materiál pocházející ze "socialistického vlastnictví".

A to jsme jen u malých krádeží. Myslet si, že mezi stranickými kádry s funkcí a vlivem byl samý Mirek Dušín, je znakem bezbřehé naivity. I tam fungovala takzvaná "malá domů", i tam ruka ruku myla, šidilo se, uplácelo se službičkami a nedostatkovým zbožím. Těžko by v době socialistického odměňování měly stranické paničky luxusní dovolené, tuzexová auta a devizová konta. I za vlády KSČ existovala šlechta, která byla rovnější než ostatní, měli vlastní prodejny a nemocnice, i tehdy kvetla vzájemná družba mezi stranickými kádry a šedou ekonomikou překupníků a veksláků.

Jak to tedy bylo? Kradlo se. Na počátku vlády jedné strany byla obrovská krádež a ta předznamenala jeden z nejvýraznějších rysů tehdejšího způsobu života. Jediný rozdíl oproti dnešku je v tom, že neexistoval bulvár, který by o tom psal, a nebylo vůbec vhodné o něčem takovém mluvit nahlas.

Lež č. 7 - Každý mohl cestovat.

Ano, mohl. Na Slapy, na Sázavu, do Prahy za památkami. Což ale není to cestování, o kterém je řeč. Problém byl ve vycestování, byť jen do NDR na nákupy, do Karl Marx Stadtu. I do spřátelených zemí byl potřeba cestovní pas a nebylo nic neobvyklého, když byl pas občanovi odejmut nebo prostě nebyl vydán. S trochou štěstí se ale do soudružských zemí cestovat dalo. Ne však do všech.

Jistě si mnozí vzpomenou na šedivý pas, který byl mnohými považován za klenot, protože to byla jediná vstupenka do tehdejší Jugoslávie. Svého času byla Jugoslávie využívána těmi nevděčníky, kteří nehodlali kolektivně žít a pracovat pro blaho všech, jako dálnice k vysněnému západu. Proto se začal vydávat tento speciální cestovní doklad, který sloužil jako síto na ty prověřenější z občanů, u kterých byla vysoká šance, že se jedou pouze zrekreovat.

Říká se "nebyls v SSSR, neraď". Dostat se tehdy do kolébky socialismu a vidět na vlastní oči, kam až vede blahobyt pod vedením strany, bylo skoro nemožné. Fungoval poměrně čilý výměnný obchod mezi sovětskými občany, pro které bylo Československo totéž, co pro nás Rakousko. Prostřednictvím dopisu se domluvil kšeftíček, sovětská rodina vyběhala bumážky, zaslala pozvání a mohlo se vycestovat. Na oplátku pak sovětská rodinka vyrazila "na Západ" a stala se pro našince na nějakou dobu kamenem na krku, návštěvou z pravěku a důvodem posměchu širokého okolí. To vše samozřejmě jen pokud byli úředníci příznivě nakloněni. V opačném případě ani bumážka nepomohla a necestovalo se.

Vycestovat na západ? Podívat se, kam až to dotáhnul zahnívající kapitalismus? Na vlastní oči vidět utrpení vykořisťovaných dělníků a soudruhů z kapitalistických zemí? Pro naprostou většinu národa neuskutečnitelný sen. Pro vycestování do takové země byla potřeba hromada razítek, neposkvrněný kádrový profil, vyjádření všemožných stranických výborů, od zaměstnavatele až po domovnici, bylo nutné získat vízum, devizový příslib… S neuvěřitelnou hromadou štěstí a přidělenými valutami, které stačily tak možná na kávu se sachrdortem, se pak dalo vycestovat. Po návratu samozřejmě cestovatele čekal posměch okolí, protože jen blázen se vracel zpátky po takovém očistci s úřady.

Jak to tedy bylo? Do bezproblémových soudružských zemí mohl skoro každý. Do Jugošky a Sojuzu málokdo a na západ jen dokonale prověřený občan, případně majitel dobrých konexí, zelinář či řezník.

Lež č. 8 - Byli jsme vyspělá, průmyslová velmoc.

Ano, byli. Ovšem nikoliv zásluhou komunistického panování. Respektovanou a vyspělou průmyslovou velmocí jsme byli dávno před zavedením socialistického hospodářství. Naopak, soudruzi se ukázali jako špatný hospodář. Centrálním plánováním, umělým tlumením invence a nutností vyrábět podle sovětského vzoru, diktovaným trhem, omezováním výroby na úkor zbrojního průmyslu, bržděním vývoje a modernizace dokázali udělat z kdysi slavných značek prakticky bezcenné zboží, které nedokázalo konkurovat zbytku světa.

Těžko by v tak skvělé, na průmyslu postavené zemi existovaly dlouholeté pořadníky na automobily, nestavěly by se obytné baráky podle tří, čtyř šablon a určitě by nebyly stále opakované problémy s nedostatkem vložek, toaletního papíru či pánských slipů. Často se argumentuje tím, že po listopadu 1989 noví majitelé fungující fabriky vykradli a nechali krachnout. Opak je pravdou. Fabriky byly v mnoha případech nepřipravené na konkurenční boj, měly dlouhá léta domluvené odbytiště v jiných socialistických zemích, neexistoval volný trh a najednou byly takové podniky hozeny do světa, kde si musely svými výrobky vybojovat odbyt. A to bohužel často nebylo možné díky zastaralé výrobě a minimální schopnosti držet se současných trendů. Lidově řečeno, takové firmy dostaly na frak od konkurence a už tady nebyl stát, který by jejich marný provoz dál dotoval.

Jak to tedy bylo? Vláda KSČ udělala z průmyslové velmoci technické muzeum.

Lež č. 9 - Každý měl práci, nebylo nezaměstnaných.

Jde o často rozšířenou lež, často užívanou pro dokreslení "neskutečného teroru a bídy, ve které dnes žijeme". Za vlády komunistické strany se udržovala umělá přezaměstnanost, byly vytvářeny spousty zbytečných pracovních míst, protože byla povinnost pracovat. Zjednodušeně řečeno, z Československa byl vystavěn takový velký pracovní lágr. Lidé nechodili do práce, ale do zaměstnání a produktivita práce byla víc než mizerná.

Být tehdy nezaměstnaný, čili nemít v průkazu razítko zaměstnavatele, bylo porušením zákona a absence takového potvrzení často znamenala přímou cestu za mříže až na tři roky, s nálepkou "příživník". Zákon o takzvané příživě byl jedním z klacků na režimu nepohodlné kverulanty. Nebylo nic jednoduššího, než se postarat o to, aby vyhlédnutá oběť nikde práci nedostala, a za čas sáhnout po paragrafu o příživnictví.

Jak to tedy bylo? Každý měl povinnost být zaměstnán, a kdo nepracoval, skončil za katrem.

Lež č. 10 - Bylo líp, byly to zlaté časy.

Jediné, co se dá na tento argument odpovědět, je "jo, bylo pěkný, že jsme byli mladší". Nic víc. Zajímavé je, čím vším je tento argument často doplňován. Bylo pivo za pár kaček, metro za korunu, lidi nemysleli na kraviny, věnovali se chatičkám, zahrádkám, svým škodověnkám, nefetovali, v televizi dávali samé zábavné pořady, humor byl inteligentnější, k pohodě stačil Kája Gott.

Kecy, drazí přátelé. Je na místě odcitovat neznámého autora: "Je absurdní, že o týhle zkurvený době jednou budou lidi mluvit jako o zlatejch časech".

Pivo bylo za pár kaček, protože nalejt občana bylo tak jednoduché. Napil se, vyspal se z toho a hurá do Kolbenky. V kantýně si dal dvacet deka vlašáku s rohlíkem za bůra, cestou domů metrem prolistoval Ruďasa, večer na něj oloupal brambory, zkouknul televizní noviny, kde se dozvěděl, jak trpí američtí dělníci, jak imperialisté chřestí atomovými raketami, zasnil se u poutavé reportáže z dožínek a zanadával u komunální kritiky o nedostatku zavařovacích víček. Po zprávách si otevřel lahváče, hodinku se napínal u majora Zemana, zasmál se u Televarieté a šel spát.

Nebyly to zlaté časy, byl to nudný život lidí zavřených v kleci, s povolenou, předem schválenou zábavou, pravidelným krmením. Lidí často hledajících nějakou noru, nějaký temný kout, kde by se před šedí socialistického života na chvíli schovali. Byl to život vycvičených zvířátek, kterým byla cesta k jakékoliv individuálnosti a odlišnosti ztěžována. Bylo to čtyřicet let násilné deformace národa, jejíž následky si neseme nejen my, ale pravděpodobně i nějaká ta generace po nás. Socialistický občan věděl, že když bude hodný, bude mít plný talíř a nebude se muset o nic starat. Na co jsou mu nějaké svobody, když si za ně nic nekoupí. To je stigma většiny současných voličů levice, kdy alfou a omegou je plný žaludek a minimum zodpovědnosti.

Byla to nudná a šedivá doba, kdy to, co nedostalo požehnání a certifikát neškodnosti, nemělo šanci. Kdo si dnes pamatuje nahrávací orgie, když se někomu povedlo sehnat Flojdy, Kisáky, Stouny, zatímco z rádia se valil nepřetržitý proud Michala Davida, Standy Procházky, Cézara, Horňáka, Vondráčkový. Kdo si dneska pamatuje sedánky nad kotoučákem se záznamem Woodstocku, komu se vybaví to příjemné šimrání v břiše, když se u ohně nebo v hospodě na kytary spustila nějaká krylovina.

Svobodné zprávy a hudební novinky se k nám ze světa dostávaly prostřednictvím Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky, BBC, Deutsche Welle nebo třeba Kanadského rozhlasu. Dlouhá léta byl jejich poslech rušený, protože na co by socialistickému člověku byly pravdivé zprávy. Ještě by začal přemýšlet. O tom, co vykládal Sláva Volný nebo o tom, co hrála Rozina na Svobodce, jaké jsou hudební žebříčky ve světě, kterými nás oblažoval John Kelway z Londýna nebo Michael Prostějovský z Kolína nad Rýnem, jak si žijí krajani v Kanadě, o kterých vyprávěla Vesna Alince a koneckonců o zprávách z domova, zakončených "Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň", se mluvilo jen šeptem.

Seznam zakázaných knih a autorů byl sáhodlouhý, strana dokázala okázale ignorovat i udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi. I v době těsně před pádem vlády jedné strany, kdy nebyl svěrák utažený až tak těsně, byly k vidění takové absurdity, jako na besedě s Jaroslavem Foglarem promítaný diapozitiv s obálkou knihy Pod junáckou vlajkou, kde slovo junáckou bylo začerněno.

Národ se dělil na dvě zásadní a početně nepoměřitelné skupiny. Bylo obrovské stádo, které mlčelo, drželo hubu a krok, jednou za čtyři roky odvolilo jednotnou kandidátku, občas si zanadávalo po tom, co se ujistilo, že za dveřmi opravdu nikdo nestojí, a jinak nic neřešilo. A bylo tady stádečko těch, co prakticky celou dobu utíkali. Ne někam, ale před něčím. Utíkali ke knížkám, které kolovaly republikou ve stopadesáté kopii na průklepáku, utíkali k stokrát ohraným kazetám s Krylem, Jasnou pákou, Plastikama, Nohavicou. Utíkali na čundry, mezi partu, kde si hráli na skautíky a kovboje. Tvořili skupinky, kde bylo alespoň zdání svobody, kde byli mezi svými.

Člověk byl neustále pod dohledem. Špiclovalo se, udávalo, od uličního výboru strany, přes příslušníky pomocné stráže VB až po podnikové kádrováky byl život každého jako pod drobnohledem. Kdo tehdy mohl tušit, že se do udávání pustily i modly jako byl Jarek Nohavica nebo Milan Kundera. Kdo z dospělých, kteří si s napětím a jako četbu na pokračování kupovali po listopadu vycházející seznamy estébáků, nenašel nikoho známého?

Byla to šílená doba, plná šílených lidí, vedená šílenci. Rozhodně to nebyly zlaté časy.

Jak to tedy bylo? Stálo to za hovno. Ale byli jsme mladší.

------------------------------------------------------------

http://makovsky.blog.idnes.cz/c/349259/10-nejcastejsich-lzi-o-komunistech-a-socialismu.html

Rozbor komunistické propagandy

Doplním ideologicky překroucený text, obíhající jako reklama na báječný socialismus. Doplňující text je tučně psaný.

Ano byla to neskutečná hrůza! Každej musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku. Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala.

Každý musel do "zaměstnání" ne do práce, tím se zvýšila neproduktivita podniku, nemohlo se modernizovat, zpomalil se (někde zastavil) vývoj produktů. Tím se snížila konkurenceschopnost podniku, a celé to vedlo k zaostávání hospodářství a nižší životní úrovni, k všeobecnému nedostatku a všudy přítomné korupci (úplatkářství). A ano, byty byli, ale jen když jste věděli kam jít, a co pro to udělat. Rozhodně se nedávali byty každému, automaticky, na potkání. Sami jste se museli postarat, nikdo vám je sám nenabídl. A nemuseli jste nic udělat po pracovní stránce, ale stačilo se nehezky vyjádřit k režimu, a to i ve spřátelené zemi (největší prohřešek byl, pokud se to týkalo zemi úsvitu ráje: SSSR) a už jste nedodělali vzdělání, nepracovali, nedostali byt ani půjčku, a dosavadní byt a půjčku, jste museli vrátit, mimo jiné i proto, že jste nedodržel podmínku číslo 1: zůstat x let u zaměstnavatele. A nevadilo, že to nebylo z vaší strany nedodržení smlouvy.

Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu.

Jistě, ale třeba doplnit interní (tajnou) vyhlášku o neoživování a žádné péči pro předčasně narozené a narozené do půl roku, a lidi starších 50 let a důchodce, pokud měli nějaký zdravotní problém. Tím byli jakákoliv transplantace a vážnější choroby. Dále nebyli moderní léky a lékařské přístroje, běžné na západě. Proto se tu neléčilo spousty vážných a vzácných nemocí, které se na západě léčili. Kdo ale měl na úplatek (všimné), tak ten si je mohl dovolit nechat přivést. To "zadarmo" vedlo ke korupci (úplatkářství) ve zdravotnictví.

A co teprve vnucování sociálních jistot, že po odpracování 40 let* má člověk právo na penzi. Ženský si vybrečely oči do krvava, když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech.* Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli dělat o 10 - 15 let déle.

Zvláštní, že sice mohl jít do důchodu, ale v 90% nešel, protože si musel vydělávat na své potřeby. Za komunistů obíhal jeden vtip: Jaký je rozdíl mezi Anglickým, Francouzským a Českým důchodcem? Anglický vstane ve v poledne, dá si kávu, sendvič, vezme si vycházkovou hůl, a jde se projít. Francouzský v poledne vstane, dá si víno, bagetu, vezme si vycházkovou hůl, a jde se projít. Český vstane ve 4, dá si prášek, vezme si francouzské hole, a jde do práce. A mé osobní poznání: Babička dělala skoro do smrti, a viděl jsem, jak i "socialističtí" důchodci, vybírali popelnice (ne jídlo, ale hledali tam vše, co by mohli dát do sběrny, a mít peníze), jak jim nevadilo jíst jídlo po záruce (tenkrát se neoznačovalo složení natož spotřeba, ale bylo to na těch potravinách vidět), jen aby ušetřili. Pamatuji si, že jít do důchodu, bylo: totálně změnit životní styl! Žádné aktivity z dřívějška (které jste si platili), postupná úprava jídelníčku: polévky, chleba se sádlem nebo džemem, místo kávy melta…, prostě i ten "socialistický" důchodce, musel šetřit.

Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí. A co teprve když Vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističní tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu.

Nevím jek kde, ale kde jsou buď odbory, nebo kde jsou slušné podniky, tak tam můžete být nemocní také dlouho, beze strachu o zaměstnání. To se týká i žen (dnes i mužů) na mateřské. A i dnes jsou lázně na pojišťovnu. Akorát že neplatíte procedury, ale pobyt a jídlo ano. A další změnou je, že už jen na 3 týdny, nejsou už jako nemocenská, ale musíte si vzít dovolenou. A samozřejmě ubylo diagnóz, na které se dávali. Jako třeba obezita, nebo kde učili jak žít s cukrovkou a podobně. A kam vedlo tzv. bezplatné zdravotnictví, bylo vidět na jeho péči: Něco jsem už popsal víše. Na rozdíl od dneška: všemožná péče u předčasných porodů, u novorozeňat i u nejstarších lidí. Dnes dostane léčbu, oživování, jakoukoliv transplantaci, právě narozený i stoletý kmet.

Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět.

Hloupost nad hloupost! Za komunistů se k sobě lidé nechovali lépe než dnes, než před tisíci lety a než za tisíc dalších let. Ve všech dobách probíhala "studená generační válka"! Vždy nadávali staří na nevychovanost mladých a mladý na buzeraci starých! Ale vrátím se k tomu příkladu z MHD. I za komoušů mladí automaticky nevstávali, aby uvolnili místo starším. Mnohokrát musel starší požádat, mnohokrát se přímo dožadovat, aby ho mladí pustili sednout. A mnohokrát se setkal s odporem a mladý just nevstali, a ještě se vysmáli. A jako dnes, i tenkrát, se našlo málo lidí, kteří se starého (a všeobecně: napadeného) zastali.

Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, která tenkrát panovala.

* pozn, pro mladší generace -do doby práce se tehdy počítalo i vzdělávání od 15 let.

Kdo vystavěl školní budovy, tělocvičny a hřiště ? Kdo opravdu zabezpečil bezplatné školství na všech stupních ? Kdo vystavěl kulturní domy a staral se o aktivity mládeže ve volném čase Kdo vystavěl kryté bazény, zimní stadióny, fotbalové stadióny, sportovní haly ? Kdo vybudoval bezprašné cesty, aby bylo spojení do každé vesnice? Kdo rozšířil výstavbu železničních tratí a proved elektrifikaci, aby bylo spojení po ČR ? Kdo zabezpečil levné spojení pro občany do vesnic od rána do půlnoci? Kdo poskytoval výrazné slevy v dopravě pro pracující, studenty, důchodce ? Kdo zabezpečil, aby vlakové a autobusové spojení bylo zabezpečeno na směnový proces pracujících v návaznosti ? Kdo vybudoval metro?

Těmto argumentům o výstavbě, se směji nejvíce. Jako by tu dnes nic nebylo, kdyby tu nebyli. Tak to zřejmě ty školy, nemocnice, firmy, farmy, sportoviště, elektrifikaci, vodovody, komunikace, doprava, domy a byty… atd., atd., atd.,… na západě, postavili naši komunisté, že? No, podle této logiky, to těm západním, kapitalistický imperialistům, museli postavit naši komunisté, no né?! Jo tak to by možná i vysvětlilo, ten nedostatek v socialismu. Ten byl nejspíš proto, že veškerý dostatek jsme zařídili na západě, proto nebyl na východě? :-D

Kdo prosadil lidem právo na svačinu, obědy, pracovní oblečení atd. v pracovním procesu? Kdo vystavěl vodní a tepelné elektrárny ? Kdo provedl elektrifikaci a plynofikaci v ČR? Kdo vystavěl mnoho nových továren a rekreačních zařízení ? Kdo vybudoval zemědělská družstva po celé republice, která byla obdivována i západem a byli jsme soběstační výrobou většiny potravin? Kdo vystavěl ty tzv. králíkárny pro občany, které mají dnes hodnotu miliónů? Kdo umožnil bydlení mladým manželstvím v levných bytech, krátce po uzavření sňatku ? Kdo zabezpečil, že věci pro děti byly za směšné peníze? Kdo dával nenávratné půjčky na výstavbu rodinných domků? Kdo dával novomanželské půjčky mladým lidem a za každé narozené dítě odečetl dosti vysokou částku z této půjčky? Kdo dával všem práci, takže měli všcichni z čeho platit dluhy, nebyli proto potřeba hyeny v lidské podobě - exekutoři?
Zde bych mohl okopírovat můj první a předchozí doplňující odstavec. Zajímavé, že jsme byli tak soběstační, prosperující, konkurence schopní, ale byl tu totální nedostatek všeho, a neexistující nebo špatně fungující služby. Životní úroveň malá. Jako příklad: nezaměstnaný v kapitalismu, byl na tom mnohem lépe, než dobře zaměstnaný u nás. Socialističtí doktoři, soudci, právníci, ale i ředitelé podniků, si nemohli kolikrát dovolit to, co nezaměstnaný v kapitalismu. A průměrný socialistický pracující, byl na tom kolikrát mnohem hůře, než kapitalistický nezaměstnaný. PROČ ASI?Všeobecný nedostatek a neexistence či nefunkčnost služeb, vedla k celonárodní korupci všech obyvatel.Díky neproduktivnímu hospodářství, lidé žili podle hesla: kdo nekrade, okrádá rodinu, a když nedáš, nedostaneš - neseženeš - nemáš.

Kdo zabezpečil, že nebyli bezdomovci ? Kdo zabezpečil, že i chudá rodina žila slušně a nikdo neživořil ? Kdo vybudoval v obcích vodovody a regulace potoků ? Kdo vystavěl ve větších obcích a ve městech Knihovny, Požární zbrojnice, Obchody, Policejní stanice ? Kdo zveleboval svoje obce a města bez nároku na jakoukoliv mzdu? Kdo dokázal dát všem svým občanům práci? Kdo zabezpečil, že každý podnik, každá vesnice měla zajištěnou bezplatnou zdravotní péči ? Kdo postavil nemocnice a zdravotní střediska? Kdo vystavěl telekomunikační, rozhlasové a televizní systémy? Kdo zabezpečil, že se lidé nemuseli obávat o svůj život na ulici, ve svém domě, bytě, ať už v noci nebo ve dne a cítili se bezpečně? Je mnoho otázek, které by bylo ještě třeba doplnit, ale není to až tak důležité. Je však třeba připomenout, za jakých podmínek se všechno dělo! Toto všechno trvalo 40 let !!!! Poválečná doba, tzv. socialistická, začínala v krajině zdevastované, místy vybombardované válkou. Infrastruktura byla zničená nebo v lepším případě poškozená. Neexistovala, žádná pomoc ze zahraničí !!!!

A doplním můj doplňující předchozí odstavec: I za kapitalismu by se stavělo! Opravdu si někdo vážně může myslet, že jsme měli tak prosperující hospodářství, každý podnik a družstvo, že jsme mohli konkurovat "kapitalistickému" světu, a to tak, až se nás ten kapitalistický svět zničil? Tady vidím totální neznalost trhu! Protože nikdy, nikde, nikdo nepoložit prosperující podnik neprosperujícím podnikem. Vždy to bylo naopak. Kdy prosperující a konkurence schopný podnik, položit ten neprosperující a nekonkurenčně schopný podnik. Kam vedla ta "bezplatnost zdravotnictví" jsem už popsal. A jinak, že prý žádní nezaměstnaní, žádní bezdomovci. I za komoušů byli nezaměstnaní a bezdomovci. Ale tenkrát se jim říkalo příživníci a pobudové, a když byli odhaleni, tak je odsoudili za příživu nebo potulku. A podle toho, koho všeho dnes komouši považují za bezdomovce, jich oni měli sta tisíce také. Protože oni dnes za bezdomovce považují každého, kdo nemá vlastní byt (podnájmy, ubytovny, mladí žijící u rodičů). A další lež, o zničeném hospodářství na východě, a nedotknutelném hospodářství na západě, po válce. Zničené hospodářství určitě měli Němci (obě části), Sovětský svaz, Polsko, Maďarsko, Francie, Itálie, Jugoslávie (kudy šla fronta hlavní fronta). Rumunsko, Bulharsko, Československo, (vyjmenoval jsem jen budoucí socialistické státy), nebyli válkou skoro dotčené. Po válce byla naše zem, jedna z nejlépe připravených států na normální fungování. A že jsme neměli poválečnou pomoc? No kvůli komu asi. Marshallův plán byl určen pro celou Evropu, včetně sovětského svazu. Jenže, to Stalin zamítl a po něm všechny budoucí jeho satelity (socialistické státy), tedy: za to mohou komunisté!

- žádné eurofondy! Ba naopak, západní země nelibě nesly, že není u nás nastolen kapitalismus, jako u nich ! Náš hospodářský rozvoj byl záměrně brzděn, aby došlo k rozpadu. Země se musela trápit s vnitřním nepřítelem - to všichni dnes vidíme a slyšíme, jaké množství lidí se hlásí k tomu, že aktivně bojovali proti tehdejšímu režimu. Přesto všechno, země hospodářský rostla. Co dokázaly naše vědecké týmy. Nehrozil nám krach, pamatujete nějaký dluh naší republiky v r.1989, když země byla sametově předána ???? Co hlásají dnešní vyvolení ? Co dokázal KAPITALISMUS za 22 let s touto naší zemičkou ???? Toto srovnání si může udělat každý ! To vidíme všichni, nestaví se králíkárny, kromě pár narychlo stavěných, montovaných zahraničních hal ( které možná brzy zase osiří), podnikání krachuje. Studenti, kteří v roce 1989 měli 18-22 let mají dnes 40-45 let.
Toto je taky k smíchu, a ukázka totální neznalosti ekonomiky a trhu. A jedna z největších dezinformací komoušů. Tak prý jsme museli bojovat s nepřítelem? Asi takto: Zbrojili a měli vojenské organizace oba systémy (NATO - Varšavská smlouva). Každý systém měl své hospodářské organizace, které spolu skoro neobchodovali, a na některé zboží měli vzájemné embargo (zákaz obchodu a výměny), EHS - RVHP. Oba systémy měli kontra rozvědky, špiony, které dělali na obou stranách protistátní činnost. Proč tedy pro socialismus to byl problém a pro kapitalismus ne? Proč padnul socialismus a ne kapitalismus? Proč nebyla v socialismu vyšší životní úroveň, provázející všudy přítomný dostatek, a na západě nízká životní úroveň, provázející všudy přítomný nedostatek? A i ten "nezadlužený státní rozpočet", se dá vysvětlit. Nebudu popisovat upravování statistik (každou pětiletku jsme splnili na 200%) ale jednoduchý příklad:

Máte dům, který celá léta neopravujete, nemodernizujete. Jen uděláte to, co hoří. Ale než abyste si půjčili, raději dál necháte: zatýkat střechou, trouchnivět okna, opadávat omítku… Jednou ten dům přenecháte jinému zájemci. A ten, aby zachránil dům před úplným zchátráním, si půjčí hypotéku. Tak sice pravda, vy jste byli bez dluhů, a nový vlastník má milionové dluhy, ale kdo byl/je lepší vlastník domu? Víte, ve skutečnosti nám komunisti nechali stamiliardový dluh. Říká se tomu: vnitřní zadluženost. Nebýt to taková zaostalost, tak by se nemusel demokratický systém tolik zadlužit. A jistě, musím přiznat, že nebýt korupce, tak by také nebyl tak velký, jaký je.

Tato generace si mnoho nepamatuje a nemůže ani porovnat situaci pravdivě se svou vlastní zkušenosti a nechá si lehce vtloukat do své hlavy nepravdy a učí to i své děti ! I ve školách se dnešní děti učí dějiny, které jsou mnohdy zmanipulované a nepravdivé ! Až vymře generace, která může hodnotit socialismus a kapitalismus, jelikož touto dobou prošla na vlastní kůži vše prožila, zůstane jen společnost absolutně neznalá skutečných dějin našeho národa Jen politologové a historici budou znát pravdu. Vlastně mnohým lidem tyto nepravdy vůbec nevadí a nemají zájem se nad nimi ani zamyslet! Proč ne, vždyť i vzdělání se dnes dá koupit za peníze a potom tu kvalitu zažíváme na každém kroku každý z nás! Ať je to u lékaře, u právní pomoci, u soudu, úřadech, na policii, ve školách atd. V Řecku je kapitalismus, kde se nenasytní politici a bohatí snaží dostat k moci a k osobním majetkům. Začaly platit jen principy nejmocnějších, síla peněz, moc bohatství jednotlivců - to je vyspělý systém ! Proč jdou lidé do politiky ? Jen naivní hlupák může uvěřit, že tito lidé se chtějí obětovat, aby udělali maximum pro lid této země, aby se nám žilo lépe .. Tlačí se tam proto, že si chtějí zajistit bohatství, touží po moci ! Do politiky bez peněz se nikdo nedostane, ledaže se stane figurkou mocných a dělá vše, co dostane za úkol ! Co vlastně jsou dnešní media ? Komu slouží ? Výlučně jen bohatým, o tom jsme se přesvědčili také mnohokrát. Kde dnes může zaznít pravda ? Kolik lidí je hrdo na to, že dokáže bez jakéhokoliv ostychu, lhát, podvádět a mnohdy i bez citu zabíjet? Toto je dnešní situace v ČR ! To nám přinesl nový demokratický systém ! Máte ještě národní hrdost?"

Na dobu, až vymře poslední generace, která zažila socialismus a může porovnávat, se nejvíce těší právě komunisté. Protože už nebude nikdo, kdo tu nesvobodu, nedostatek, pamatuje. Nebudou svědci socialistického "ráje". To potom teprve budou popírat vše, malovat opět světlé socialistické zítřky, lhát o socialismu, až se jim bude od hub prášit. Na tu dobu čekají, proto píší a šíří tyto nesmysli, a z každého, kdo jim to vyvrací, dělají nacisty, fašisty, lháře a podvodníky. Uráží, křičí, jsou vzteky bez sebe, nadávají a vyhrožují, ti umírnění inzultací, ti radikálnější smrtí. Proč asi? Pokud mají pravdu, tak takové praktiky přeci nepotřebují, protože ona se pravda vždy ukáže. A ano, v jejich případě platí: pravda bolí! Ale myslím, že to stejně nebudou mít lehké. Oni také vymřou i ti zastánci, kteří ten "ráj" pamatují. Tak tu budou oba tábory, ale ani jeden nebude pamětníkem socialismu. Oba tábory to budou znát jen z vyprávění. A tak síly budou vyrovnány, ale důkazy jednoznačné, ověřené historií, budou ve prospěch kapitalismu a demokracii, než socialismu a totality.

Socialismus: 8 kladných bodů z komunistického pohledu: plná zaměstnanost, žádné bezdomovectví, žádná "oficiální" korupce, rovnost (finanční) ve společnosti, bez krizí, a bankrotů firem, i osobních, (prý) malá kriminalita. Přitom přehlížejí zápory socialismu: politické vraždy, političtí vězni, perzekuce (celých rodin a generací nepohodlných), ztráta práce, a nemožnost vzdělání z politických důvodů, cenzura. Zákaz opozice, voleb, cestování, shromažďování, podnikání. Nerovnost před zákonem, totalita, vynucená emigrace, nebo ilegalita. Méně produktivní, zastaralá ekonomika, nižší životní úroveň, všeobecný nedostatek, a tím všeobecná korupce, a "nutný" rozvoj černého trhu (což byla společenská nutnost). Jestli dobře počítám, tak je to 21 bodů.

U kapitalismu je to naopak. 8 záporných bodů komunistického pohledu: nezaměstnanost, bezdomovectví, korupce (politická, ve vyšších vrstvách společnosti), nerovnost (finanční) ve společnosti, krize, a bankroty firem, i osobní, kriminalita. Kladem je 19 bodů: ŽÁDNÉ politické vraždy, političtí vězni, perzekuce (celých rodin a generací nepohodlných), ztráta práce, a nemožnost vzdělání z politických důvodů, cenzura. Povolená opozice, volby, cestování, shromažďování, podnikání. Rovnost před zákonem, demokracie. Produktivnější, moderní, s vyšší životní úrovní. Všeobecný dostatek, a tím odpadá nutnost všeobecné korupce, a "nutný" rozvoj černého trhu.

Jak dopadne srovnání? Socialismus 8 kladných, 21 záporných, celkem o 13 záporných bodů více. Kapitalismus 19 kladných, 8 záporných, celkem o 11 kladných bodů více. Socialismus v.s. Kapitalismus: kladné body 8:19, záporné body 21:8. Výsledky jsou více jak výmluvné. Na straně socialismu je více záporných bodů, na straně kapitalismu více kladných. V kladných bodech vyhrál kapitalismus o 11 bodů, a v záporných dokonce o 13 bodů.

Další příklad: jak to, že ze socialistického ráje prchali miliony "údajně" šťastných lidí, do západního pekla, plného nešťastných lidí? Nemělo by to být naopak? A jak to, že ne kapitalistické, ale socialistické státy, zadrátovali hranice, a nepouštěli své "spokojené" občany na západ? To je přeci blbost? Přeci, proč by šťastní, spokojení občané, neměli vidět, jak jsou šťastní, že žijí v tak šťastné a vyspělé společnosti, a být ještě šťastnější? A naopak, kapitalistické státy se přeci museli zákonitě bát, někoho pustit do toho socialistického ráje. Co kdyby někoho napadlo, ten socialistický ráj, udělat i u nich? Že by to vše bylo jinak?

A další příklad, týkající se naší novodobé historie. Komouši říkají, že sametová revoluce (17.11.1989) byl pučem, proti vůli lidu. Fajn. Tak v tom případě mě někdo vysvětlete, proč se ten "údajně jen podvedený" lid už dávno nevrátil k budování toho ráje? Stačilo by jedno: ve volbách drtivě podpořit KSČ(M). Měli na to už mnoho příležitostí ve volbách (neřku-li, že mohli svou vůli demonstrovat v celonárodních demonstracích a stávkách). Vynechám ty první, v roce 1990, kdy se tu celkem ještě nic nezměnilo. Ale v dalších: 1992,1996,1998,2002,2006,2010… Počítám-li dobře, tak je to 6 voleb a 20 let. Co se stalo? Proč? Opravdu si někdo myslí, že pokud by byl někdo spokojený, šťastný, nic mu nechybělo, že by to chtěl změnit? A opravdu si někdo myslí, že kdyby se mu jen malinko něco v tom jak žil, změnilo k horšímu, že by to okamžitě nechtěl vrátit? Že by to bylo jinak?

Jistě, příznivci i odpůrci socialismu a kapitalismu, se teď budou předhánět, co by přesunuli nebo doplnili do kladných a záporných bodů, případně budou hodnotit některé body více či méně, jen aby jim vyšel výsledek, který chtějí. Proto skutečné hodnocení bodů, nechám na každém. Ať si každý určí, co je pro něj významnější, důležitější, potřebnější, a co není, nebo by to ani nepostrádal. Možná by se body změnili. Toto je mé bodování, jak to cítím já. A jen doufám, že za xxx- let, bude vše tak zdokumentováno a popsáno, že ani ti největší popírači komunistických zločinů a zastánci fungujícího socialismu, nebudou mít sebemenší šanci a budou drtivé většině společnosti k smíchu.