O odpuštění

Odpustit se dá jen tomu kdo upřímně lituje svých činů, snaží se je odčinit prací né slovy. A jeho čin vycházel z nedorozumění nepochopení a byl vyvolán situací. Prostě nebyl to úmyslný čin kterým mě chtěl viník poškodit nebo zničit. V ostatních dalších případech nelze ospustit, protože by to znamenalo naše další ponížení a ublížení. Ale podobné bláboly jako: on kamenem ty chlebem, nebo: když ti dá facku nastav druhou tvář, stejně tak na druhou stranu: oko za oko a zub za zub, jsou samozřejmě blbosti a rozhodně by se neměli praktikovat. Jedno přináší ponížení hanbu a ztrátu sebeúcty, druhé nenávist zlost a ještě větší zlo. Myslím že by prostě bylo lepší a účinnější: odpustit to co je odpustitelné, nezapomenout v žádném případě, ale hlavně se nemstít a nedovolit aby nás čin ovládal po zbytek života. Tedy buďme ve střehu ale žijme dál.