Pochopme "zlé" lidi

Všichni jsme se za život setkali s nějakým nepříjemným dědkem nebo bábou. Je nepříjemný, zamračený, bručoun. Někteří jsou i sprostí, zlý, reágují na vše a všechny podrážděně. Hned si každý myslíme, že mají zlou povahu, že se s tím narodili. A jsou nám nepříjemní, a nakonec na ně začneme reágovat stejně. Respektive, i kdyby jednou přišli za námi v dobrém, s úsměvem, budeme si je držet od sebe, a jednat s nimi také podrážděně. I když se budeme přetvařovat, ale v hloubky duše budeme cítit odpor.
 Tak to je, a nikdo, nebo jen málo z nás, se bude zabývat tím, proč to tak je. A už jen málo koho napadne, se zamyslet nad tím, proč je ten "dědek nebo bába", takoví, jaký je. Tedy, pokud si neprojdou tím, co z člověka dělá dobrého nebo zlého. A i potom většina z těch, kteří si vyslechnou příběh těch "zlých" a samozřejmě nemají stejné zkušenosti, si řeknou, že to z nich ty zkušenosti neudělali, protože kdo to nemá v sobě, ten prostě zlý nebude. Ale to je omyl. Ale kdo nezažil, neuvěří.
 A něco o mě. Ať jsem dělal, co jsem dělal, vždy to bylo špatně. Prvních asi 30 let života, jsem si říkal, že je chyba ve mě. Dokonce jsem došel do fáze, že jsem sám sebe nenáviděl. Ale jak jsem se rozhlížel a poslouchal kolem sebe, tak jsem čím dál víc zjišťoval, že se zase nechovám tak špatně. Že nedělám a neříkám nic tak zásadně jiného než jiní. A naopak jsem zjišťoval určitou křivdu.
 Jak je možné, že to co dělá (nedělá) a říká (neříká) jiný, je vždy dobře, ale u mě je to vždy špatně. Minimálně ve vztahu ke mě.
 Jak je možné, že cokoliv dobré, i kdyby to bylo odemne, je buď přihlédnuto, nebo přidáno jinému.
 Jak je možné, že cokoliv špatné, ač to není odemne, je vždy přidáno ke mě.
 Jak je možné, že cokoliv odemne, je předem odmítnuto, a to stejné od jiného, přijmuto.
 Jak to, že když jsem něco chtěl probrat, tak jsem musel čekat, až dotyční dokončí rozhovor s někým jiným, ale když já jsem s někým už něco probíral, tak když přišel někdo jiný, tak automaticky byla debata ukončena, a bavili se spolu.
Jak to, že pokud byl nějaký "konflikt" mezi mnou a někým jiným, automaticky jsem byl viník já, a má verze byla vždy brána jako lživá, nepravdivá, a verze druhých, sebelživá, byla vždy brána jako pravdivá.
Jak to, že ať jsem řekl, co jsem řekl, bylo to bráno jako blbost nebo lež.
Jak to, že ať jsem udělal, co jsem udělal, bylo to bráno jako má hloupost nebo agrese. 
 V čem to je, že jsem brán jako někdo, kdo jen lže, je agresivní, je div že ne veřejný nepřítel číslo 1? Přitom jsem lhal možná jako dítě. No, kdo ne. Ale jako dospělý jsem neměl nikdy potřebu lhát. Taky vím, že i jiní dělají chyby, hádají se spolu, ale nikdy se to nebere jako nějaká agrese. Taky vím, že jsem nikdy nebyl agresivní ve smyslu, že jsem si začal, že jsem byl sprostý a vulgární, že jsem napadal fyzicky. Naopak, nikdy jsem nezačal jako první. A co se vulgarit, sprostých slov, urážek, fyzického napadání týká, tak jen jako obranu před tím samým u protistrany, pokud mě tak napadli. 
 Nerozuměl jsem tomu, proč? Proč moje jednání, které se nevymyká jednání druhých, je v mém případě závadné, ale v případě druhých je v pohodě? Proč já nemohu skoro nic, a druzí mohou téměř všechno? Proč já se nemohu ani bránit, ale druzí mě mohou třeba i zabít (příklad v mém nynějším zaměstnání). Kolikrát si říkám, že jesli jsem já člověk, tak ostatní nejsou, nebo, pokud jsou ostatní lidé, tak já nejsem člověk. 
 Díky tomu, že jsem nepoznával zásadní rozdíl mezi mým chováním a chováním ostatních, jsem dospěl k poznání, že to nebude chováním. Ale tím, jak na lidi působím na první pohled. Tedy vzhledem. To ale nejde ovlivnit. Tak jsem se s tím smířil, ale jistá trpkost, nesnášenlivost k jistým lidem, zamračenost na okolí, odpor, nechuť být společenský,.... ve mě zůstává. Zdánlivě za to mohou lidé, které jsem potkal. Ale i oni v podstatě jednali a jednají pudově, jak zvěř. U zvířat je normální odehnat nebo zabít jedince, co jsou jiní. Je to obrana před před prozrazením, což by v divočině znamenalo smrt.
 Moje osobní zkušenost mě tedy naučila být maximálně tolerantní. Nesoudím lidi na první pohled. Vždy dám šanci na to, aby se každý nejdříve předvedl. A i potom, když zjistím jaký to je člověk, stejně jsem tolerantní, trpělivý a chápavý. A když je dotyčný opravdu nesnesitelný, tak si ho prostě nevšímám. Ale jsou výjimky, kdy se ukáže že je to pořádná svině, a potom si ho sice nevšímám, ale bytostně ho nesnáším. A takovému člověku bych nepomohl ani kdyby mi chcípal před očima. Ale takové výjimky jsem v životě moc nepotkal. Spočítal bych je na prstech jedné ruky. 
 Pochopme tedy ty "zlé, nepříjemné, zapšklé" lidi. Nevíme proč se tak chovají. Je velice pravděpodobné, že je to jejich obrana. Jako příklad uvedu psa, který byl léta jen bit. Takový pes se potom bude všem vyhýbat, a když se nebude moci vyhnout, nebo si ho někdo bude všímat, tak zaútočí. A nezaútočí proto, že by to měl v sobě, ale ze strachu z rány. Protože nic jiného nezažil. Tak podobně se chová každý živočich, člověka nevyjímaje. 

Jak to bylo za komunismu

Stále se opakující příspěvky o báječných dobách komunismu. Jak bylo všechno, bezpečno, klidno na práci i osobní život. A jak jsme se všichni měli rádi, pomáhali si, nebylo kriminality, feťáků, gayů, vážnějších nemocí...... Tak si to rozeberme.
 A nejdříve vynecháme ty bláboly o tom, že dříve byl průmysl a zemědělství, a dnes ne. K tomuto blábolu přidávám odkaz na stránky o našem průmyslu a zemědělství. A je jich více, jen trochu chtít hledat. Jinak je zvláštní, že když všechno bylo a fungovalo a byli jsme soběstační, tak jak to, že byl všeho nedostatek a žádný výběr? A jak to, že dnes nic není a nefunguje, a je všeho dostatek a výběr mnohém pestřejší?
 Klid a mír... To jako že teď žijeme ve válce? A kdo nemá klid na práci a studování? Pokud si tedy plníte své povinnosti, včas a dobře, tak nejste tlačeny termíny a k větší aktivitě a produktivitě. Ale to není vlastně problém zaměstnavatele a školy, ale váš. A potom věřte, že stejné problémy měli zaměstnanci, žáci a studenti, i za komunistů. 
 Pořádek a bezpečno... Dnes je stejně bezpečno či nebezpečno, akorát za komunistů se o tom nesmělo psát a mluvit. Bohužel, dnes se zvláště na NOVĚ, ve zprávách dozvídáme, jako bychom se tu vraždili, znásilňovali, okrádali, podváděli, korumpovali na počkání, každý a každému. A jako by se tu pomalu konali závody v haváriích, nehodách a vůbec bylo nebezpečno, jen co vystrčíme nos na ulici. Ale jinak, kdo z vás zažil nějaký zločin, přestupek, úraz, nehodu na vlastní kůži víckrát než jednou, maximálně dvakrát za život?
 Jinak k té korupci a drobné kriminalitě. Korumpovali a kradli skoro všichni, protože za komunismu to jinak nešlo. Tedy, pokud jste chtěli mít slušný život, v tom co bylo. Akorát dříve se tomu neříkalo korupce, ale úplatek, všimné, nebo naopak "nevšimné", a každý si něco malého vzal domů. Akorát to nepovažoval za krádež, ale i obyčejná tužka, kancelářský papír, nebo pár šroubků a matiček apod., ze zaměstnání, byla, je a bude krádeží. I když to tak mnozí neviděli a i dnes by se ohradili, že to přeci nebyla krádež.
 Tím pořádkem je myšleno bezpečnost, ale pořádek, či-li čistota, je další otázka. Města a vesnice byli za komunistů špinavá, zanedbaná, velké části vypadali poměrně strašidelně. Rozbité fasády, chodníky, silnice. O špinavé dopravě ani nemluvě. Z vlaků, autobusů, trolejbusů a elektrik, nebylo kolikrát přes špínu v oknech vidět ven. A čistota u uvnitř, škoda mluvit. A všechny dopravní prostředky, měli vždy zpoždění. Nejhůře v tomto směru, na tom byli vlaky. A většinou, tedy ve špičkách vždy, byli spoje přeplněné. Že mnohdy ani všichni nemohli nastoupit.
 Z ničím, popsaném v tomto odstavci, jsem se minimálně 20let, nesetkal.
 Vyspělé zdravotnictví... Tak, pokud jste neměli nic vážnějšího, jen sem tam nějaké nachlazení, appendix, lehčí úraz... Tak na to naše zdravotnictví opravu stačilo. Ale jakmile jste měli něco vážnějšího, tak vás buď vůbec neléčili, nebo dostupnými prostředky (které nebyli tak dobré, jako na západě) nebo jste museli mít ty správné kontakty a prostředky (peníze, věci, službu) tedy korupce, jinak jste neměli šanci.
 A že je dnes více nemocí? Ale není. Ty nemoce co jsou dnes, byli i za komunismu. Ale patřili do sekce tajné (tedy se o nich nesmělo psát a mluvit, jako o kriminalitě a jiných nešvarem společnosti). A že přibylo lidí s těmito nemocemi? Tak vzhledem k větší populaci, v vyššímu věku dožití, je to spíše logické. Více lidí a vyšší délka dožití, vede i k většímu výskytu nemocí. A hlavně ten vyšší věk dožití. K mnoha nemocem se lidí ani nestačili dožít. A věřte, že čím se budou lidé dožívat vyššího věku, tím se budou objevovat další nemoce a hlavně ve větším výskytu.
 A ještě k tomu vyspělému zdravotnictví. Bylo interní (tajný) nařízení, že se děti do půl roku a lidé nad 50let, nebudou už léčit a oživovat. Jak dalece to který lékař a zařízení plnilo, je už druhá věc.
 Školství... Jako prostředek pro lámání charakterů, pokřiveného myšlení, toho "správného pohledu na svět", tak to ano. Co se týká vědomostí, tak tady se nic moc nedalo zkazit. Tedy krom toho, že místo angličtiny byla ruština. Zřejmě příprava na to, až ten nenáviděný kapitalismus padne, vyhraje komunismus, a angličtinu nahradí ruština. 😂
 Práce... Tak za prvé, práce pro všechny, nikdy nebyla a nikdy nebude. Tedy placená práce. Jinak, práce je dostatek, a celé lidstvo jí neudělá do konce své existence. Jako příklad uvedu: potřebuji rekonstrukci bytu. Tedy, práci bych měl pro zedníka, pokrývače, instalatéra, elektrikáře, malíře, výrobce nábytku a další... Ale museli by to udělat zadarmo, protože nemám peníze. Tak že, práce je, ale...?
 Proto nikdy nebude práce pro všechny a ani všichni pracovat nebudou (jak ukazuje dnešní doba, kdy by eventuálně, mimořádně, pracovat mohli, ale stejně máme nezaměstnané). A za komunismu to bylo spíše zaměstnání než práce. Protože v práci se pracuje, v zaměstnání se pracovat nemusí, tedy ne tak, jak by se mělo, případně se tam nemusí ani být. To je přesný popis náplně pracovní doby, vetšiny zaměstnanců v komunismu.
 Jinak, on i ten komunismus měl své nezaměstnané. Akorát to nebyli oficiálně vedení nezaměstnaní, a nikde se o tom nemluvilo a nepsalo. Jinak, byli na úřadech (tenkrát národních výborech) odbory pracovních sil (dnes úřady práce) kde byli ti neoficiální nezaměstnaní vedeni. A kdo nebyl zaměstnán nebo veden na národním výboru, a byl dopaden, tak byl zavřen za příživu.
 Byty byli... Ano, ale jen tam, kde je nabízeli (což nebylo všude, ale jen tam, kde potřebovali zaměstnance), a hlavně jste si je museli dát do smlouvy, jinak jste nedostali nic (můj případ, když jsem chtěl až po letech byt). Nebo jste si ho museli postavit (vlastní dům či družstevní byt), nebo ho získat úplatky (korupcí - penězi, službou, věcmi), nebo kolaborací s režimem. Potom byla cesta přes národní výbor (stát), ale to byla cesta kolikrát na půl života. A někdy ani na celý život.
 A i ti bezdomovci byli. A když byli odhaleni, tak je zavřeli za potulku. Jinak, dneska soudruzi za bezdomovce považují i lidi bydlící na ubytovnách, nebo dokonce i lidi v podnájmech. Tak v tom případě, za komunismu bylo stejně bezdomovců (možná i více) jako je dnes.
 Lidi se měli raději, více si rozuměli, více si pomáhali a věřili si... Tak v tom případě jsem zřejmě mých prvních skoro 30 let, žil v jiném československu než ti, co to říkají. Těch dalších 30 let, v dnešní době, nějaký velký rozdíl k horšímu nevidím. Naopak, minimálně co se týká institucí (úřadů, škol, zdravotnictví, bank, obchodů, restaurací, ubytovací zařízení, pošt, služeb, a tak dál), pociťuji změnu k lepšímu. Co se týká kolegů a sousedů, je to tak stejné, jako za komunismu. Nemohu posoudit vztahy mezi žáky a studenty, samozřejmě, logicky. Ale pravda, generační vztahy si myslím, že se zhoršili. Protože co si dnes dovolí ti mladí a děti? Ale to je myslím odvěký pohled starší generace na tu mladší. I když, co si dnes dovolí ti mladí a děti, to my jsme si opravdu nedovolili.
 Pár osobních zážitků s těmi báječnými lidmi za komunismu.
 Rodina: žili jsme v rodině s domácím násilí. Proto se s námi moc nestýkali ani příbuzní. Fotr nás všechny měl za zločince, a proto s námi tak jednal. A fotr byl takový gentleman, že když byli po rozvodu, tak naše tetka chtěla mámudát dohromady s jejím švagrem, ale fotr jí u něj tak pomluvil, že si myslel, že je máma mrcha, a tak to skončilo dřív než to začalo.
 Sousedi: jako děti jsme si nesměli s kamarády hrát, protože jim to jejich rodiče zakázali. V dospělosti, když jsem si pozval domů kamarády, už mě sousedi špehovali a zajímalo je, co tam děláme. A také mě udali na policii (tenkrát na VB- veřejnou bezpečnost). A to jsem doma nic nedělali. Žádnou trestnou činnost ani žádný mejdan. Prostě jsme měli takové sousedy. Tedy pravda, ne všichni byli tací.
 Vesnice: po rozvodu rodičů, jsme byli na prázdninách u švagra tety, která ho chtěla seznámit s naší mámou. Jako Pražáci jsme neznali venkovské zvyky, a prostě jsme sr chovali jako Pražáci. Skamarádili jsme se tam s bráchou s jednou holkou. Hráli si s ní, pošťuchovali se, a prostě jsme se bavili. Do večera jsem sr dozvěděli, že jsme se chovali dost neslušně , že jsme kazili slušnou holku, a druhý den se s námi už nesměla bavit. A já se jeden den nudil, tak jsem chodil po vesnici sem a tam. Bavilo mě to. Prohlížel si domky, zahrady. Ale večer jsem se dozvěděl, že jsem blázen a že by mě snad měli hlídat. (vždyjsme se to dozvěděli večer, protože ten pán u kterého jsme byli, chodil do práce, z práce do hospody, a potom domů, což byl večer). Vzhledem k tomu, že to nakonec mezi ním a mámou nevyšlo, jsme jeli brzy domů. Což jsme byli rádi. Za těch pár dní, jsme se pro vesničany stali nebezpečím pro celou vesnici. 😂 Prostě, lidi nebyli o nic lepší než dnes.
 Práce: ať jsem dělal, co jsem dělal, nic nebylo dobře. I když jsem se nijak zvlášť nelišil od ostatních. Ne/dělal jsem nic, co by ne/dělali ostatní. Naopak, kolikrát jsem dělal i něco na víc. Ale stejně jsem byl oblíbený. Dokonce stačilo k té nesnášenlivosti jen to, že jsem dodržoval pracovní dobu a hlavně prací. Ano, slyšíte dobře. Nadávali mě i jen za tohle.
 Lepší vzduch, voda, příroda... Tady bych odkázal na archívy, dobový tisk, když už paměť neslouží (to se týká všech bodů tohoto článku). Devastace životního prostředí, byla za komunismu tak katastrofální, že aby se nemuselo po většinu roku nařídit na většině území československa, lidem (zvláště seniorům a dětem) zákaz vycházení a koupání, tak se posunovali limity škodlivin v ovzduší a ve vodě. Tak že normy seděli, ano, ale takové normy by dnes neprošli. A tam, kde byli překročeny i ty jejich normy (většinou už tam přes smog, nebylo vidět na krok, než se k tomu komunisté odhodlali), tak se muselo nakonec přikročit k tomu zákazu vycházení a koupání. V severních čechách a na ostravsku, by mohli vyprávět. Tam měli pravidelně několik měsíců v roce, zákaz vycházení.
 Kvalitnější potraviny... Evergreen dnešní doby a nejoblíbenější bič na demokracii a dnešní dobu. Zde platí to co u té přírody. Aby se to mohlo vůbec prodávat a konzumovat, museli se opět posunout normy na škodliviny. Jestli se dnes říká, že tu máme potraviny, které by na západě nikdo nežral, tak za komunistů to byla pravda. Dnešní normy na potraviny, zboží, životní prostředí, jsou mnohém přísnější. Ten rozdíl v potravinách prodávaných zde a v zahraničí, není ve množství škodlivin, ale v množství jednotlivých částí. Příklad: více/méně tuků v mléce a mléčných výrobcích, více/méně cukrů v nápojích, více/méně kakaa v čokoládě... Tedy to není odpad nebo dokonce, zkažené či zdraví škodlivé, ale maximálně šizené.
 A ještě něco. Jak může někdo tvrdit, z čeho bylo něco tenkrát a dnes, když na rozdíl od dneška, tenkrát jste si to nikde nemohli přečíst? Jinak, k té "kvalitě", dříve mi mléko a mléčné vyrobky, a uzeniny, nevydrželi do druhého, max. třetího dne, mnohdy ani do večera. Dnes je bez problémů mohu mít v lednici týden, a ty neotevřené, nenačaté i déle (minimálně do doby spotřeby). Pečivo mi bez problémů vydrží i tři dny, v lednici týden. To dříve se druhý den bílé pečivo mohlo vyhodit, chleba vydržel tak ty tři dny. A tak je to se vším. Jo, a v restauraci se také dá jíst vše, a na rozdíl od komunismu, jsem zatím nic nemusel vrátit. A čistota v restauracích, tenkrát a dnes, je dnes mnohém lepší, v četně lépe se chovajícího personálu.
 A ještě něco o obchodu. V obchodech nedostatek všeho. Odpoledne jste už většinou nic nesehnali (pokud jste neměli známé v prodejně, kteří vám to schovali hned při příjmu zboží, tak to ani nešlo do prodeje). Zboží jako elektronika, nábytek, kuchyňské spotřebiče, auta, byli jen na pořadník. Abyste něco sehnali, museli jste obejít více obchodů, u spotřebního zboží, stavebního materiálu, apod., celou republiku. A většinou, nebo hodně často, jste to stejně nesehnali, nebo sehnali něco jiného než jste chtěli. A často jste museli improvizovat. Třeba nahradit toaletní papír za noviny a dámské vložky nahradit vatou.
 A druhý nejoblíbenější evergreen zastánců socialismu, ceny. V každé době, v každém režimu, ceny musí být úměrné k platům a důchodům, jinak je ekonomický kolaps. A v přepočtu na platy a důchody za komunistů a dnes, je dnes skoro vše levnější. Dražší je jen nájemný bydlení (Já měl družstevní, potom převedený do vlastnictví, a měl jsem a mám bydlení dnes levnější), energie, vstupenky a jízdenky. Alkohol a cigarety jsou myslím na stejno. Ostatní, včetně potravin, je levnější. O dostupnosti a výběru, ani nemluvě.
 A trochu to zrychlím. Kriminalita samozřejmě byla, je a bude, v každé době, v každém režimu. Gayové, lesby, transexualové, byli, jsou a budou, protože to je přirozené, ne naučené nebo vynucené, lidmi nebo režimy, nebo dobou. Feťáci, alkoholici, byli od chvíle, kdy lidstvo objevilo látky, které je zfetují nebo opijí. A od té doby jsou a budou. V každé době, v každém režimu. A vše jmenované bude do doby, než lidstvo vymře. https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/pages/05-prumysl-podnikani.html#po1989 https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js13/geograf/web/pages/04-zemedelstvi-lesnictvi-rybolov.html Zde si můžete přečíst, něco o našem průmyslu a zemědělství, který údajně už neexistuje.