Já jsem začal volbou OF, pokračoval jsem ODS, potom jsem málem volil ČSSD, ale po tom, jak se začal chovat zemanoid, když vyhrál volby (o jeho nástupcích, ani nemluvě), jsem zůstal u ODS (s malou (poslední volby) pro mě trapnou zastávkou u Svobodných, než se ukázali, co skutečně chtějí) až do posledních voleb. A nyní jsem pro TOP09. Tak že, po 25 letech, kdy jsem volil ODS, jsem je definitivně opustil, a momentálně u mě vedou TOP09. Ale to je odbočka k tomu, co jsem skutečně chtěl napsat. Kdyby byla ČSSD, opravdu moderní levice, tak jí asi volím. Ale pokud bude u nás znamenat: levice=socialismus=umírnění komunisté, a né: levice=demokracie=sociální stát, tak zůstávám u pravice. Protože v našem státě je: pravice=demokracie=sociální stát.
Socialismus není sociální, a sociální není socialistický. Sociální pro mě znamená, že se společnost postará o stejné podmínky pro všechny, které jim umožní, se o sebe postarat sami. A ty, který se o sebe neumí (ne nechtějí!) postarat sami z důvodů věku a zdravý (děti, staří, vážná nemoc, tělesné a duševní postižení), se postará sama společnost. Zato socialismus je to, že společnost donutí každého (i zdravého a v produktivním věku), aby se o sebe neuměl (a vlastně nesměl!) postarat, protože se prosazuje to, že se o všechno musí postarat společnost.
Jednodušeji: Sociální znamená, že se rybář naučí lovit ryby a umožní se mu ty ryby lovit. Jen ten, kdo nemůže, protože třeba nemá ruce, je to mimino, nebo stařec skoro nepohyblivý, tomu tu rybu společnost uloví. Socialismus ale nenaučí rybáře lovit ryby, a ještě mu zakáže ryby lovit, protože společnost mu tu rybu uloví sama. Kam to vede, a jak to dopadne, nám dějiny už názorně předvedli. Státy demokratické se sociální politikou, byli vyspělé, a jsou tu stále. Státy totalitní, socialistické, byli zaostalé a většina už padla. A i v Číně, kterou komouši považují za výkladní skříň socialismu, už dávno “nebudují” socialismus, ale tvrdý kapitalismus. Tvrdší, než ten euroatlantický, tedy ten náš.
Závěr. V sociálním státě, se lidé o sebe umí postarat, a to vede k jejich soběstačnosti a dostatku, protože každý jedinec jedná podle svých přání, cílů, tužeb a potřeb, které si umí zařídit. Zato v socialistickým státě, se neumí o sebe postarat, což vede k závislosti na státu, který nikdy neposkytne to, co potřebuje každý jedinec, což vede k nedostatku. A v sociálním státě, nikdo nezakazuje nikomu, k docílení svých přání, cílů, tužeb a potřeb. Kdežto v socialistickém státě, se zakazuje všem, aby si splnili své přání, cíle, tužby a potřeby, a to za cenu trestů a pronásledování. Sociální stát pomáhá rozvoji, socialistický nepomáhá v rozvoji, a ještě naopak rozvoj brzdí a ničí. Tak že: sociální stát ano, socialistický ne!
Žádné komentáře:
Okomentovat