Rusofilové dnes: Právě dnes je to už 11 let, co ukrajinští ultranacionalisté upálili v oděsském domě odborů padesát svých spoluobčanů. Další desítky lidí byly zraněny. Ukrajinské úřady nikdy nic nevyšetřily, nikdo nebyl pohnán k odpovědnosti. Aktivní podpora takového režimu, jak ji provozuje Fialova vláda, je politický zločin. Toto je kremelská propaganda!
----------------
V Oděse ruské aktivity vedly k tragédii, která stála život 50 lidí, což posléze ruská propaganda a její kolaboranti v evropských zemích vykreslovali jako projev ukrajinského nacismu.
Faktem je, že iniciátorem a hybatelem událostí byli Rusové sami.Jeden z mýtů ruské dezinformační války směrem k Ukrajině, který pak vypouští – prostřednictvím vlastních kanálů a kolaborantů, je ten, který říká, že ukrajinští nacionalisté upálili v Oděse v květnu 2014 přes stovku nevinných mírumilovných lidí.
Realita je úplně jiná: v akci byli aktivisti tvz. antimajdanu, proruských titušek (námezdných kriminálníků a asociálů) jejichž aktivity byly součástí ruského plánu, který usiloval o to, vytvořit v Oděse a okolí stejnou separatistickou republiku, jako v okolí Doněcku a Luhansku.
Ti napadli proukrajinskou demonstraci, přičemž použili i střelné zbraně. Jenže této bitky se zúčastnili i fanoušci Metalistu Charkov a Černomorce Oděsa, dvou fotbalových klubů, který ten den spolu hráli v Oděse.
Ti proruské aktivisty postupně zahnali zpět k jejich táboru a ten zničili. Titušky se přesunuly do sídla odborů, které po chvíli bojů vzplálo.
Jak to přesně bylo popsal Pekka Kallioniemi, finský odborník na sociální média, algoritmy a dezinformace.„Počátkem roku 2014 se ve městě Oděsa konaly četné proukrajinské i proruské protesty. Dne 26. ledna 2014 pochodovalo 2000 proukrajinských demonstrantů k budově regionální státní správy, ale byli zablokováni Janukovyčovými muži a dalšími proruskými aktivisty.“„Konfrontace jeho typu pokračovaly i během následujícího měsíce a 19. února nakonec vypukly násilnosti. Asi 100 neidentifikovaných mužů v maskách a helmách, ozbrojených baseballovými pálkami, zaútočilo na proukrajinskou demonstraci. Dva kameramani a tři novináři byli zraněni.“„Poté, co Janukovyč uprchl z Kyjeva, protestovával v ulicích Oděsy proruský dav ozbrojený obušky, který čítal od 5 000 až do 20 000 lidí. Několik dní poté se skupina 300-500 protestujících pokusila zmocnit budovy Oděské oblastní rady v době jejího zasedání.“„30. března 2014 byl byl zatčen a deportován z Ukrajiny ruský ultranacionalista Anton Rajevskij za údajnou práci pro Kreml a organizování těchto proruských akcí. Byly u něj rovněž nalezeny antisemitské a protiukrajinské materiály.“
„Někteří proruští klávesoví bojovníci se poté pokusili realizovat vyhlášení „Oděské autonomní republiky“ na internetu, ale místní proruští aktéři již přikročili k dalšímu plánu Kremlu, aby se Oděsa stala součástí širšího federativního státu s názvem „Novorossija“.
Napětí v Oděské oblasti zůstávalo vysoké a například 25. 4. 2014 byl na společné proukrajinské kontrolní stanoviště hozen ruční granát, který zranil sedm lidí. Ruská média o incidentu informovala jako o „nehodě způsobené v důsledku neopatrného chování se zbraní“.“
„Proruská strana se dohodla, že 2. května rozebere svůj tábor na Kulykově poli před Domem odborů a to v rámci příprav na Přehlídku vítězství konce války. Policii bylo svěřeno zadržení radikálních aktivistů obou stran, přičemž se měla vyvarovat nadměrného použití síly.“
„Kolem 14. hodiny se na Soborném náměstí sešlo na 1500 fotbalových fanoušků a ultras spolu s příslušníky pravicového Pravého sektoru a obyčejnými lidmi na proukrajinském protestu, kteří byli poté napadeni 300členným davem proruských příslušníků Oděské družiny s pálkami a střelnými zbraněmi.“
„Jak bylo později oznámeno, policie neudělala vůbec nic, aby tyto dvě skupiny od sebe oddělila, a zpráva Rady Evropy dokonce naznačuje, že se proruští demonstranti a policie tajně domlouvali.
Jinými slovy: policie byla podplacena.“
„Poté vypukly četné boje. Protestující házeli kameny a zápalné lahve a po celém městě stavěli barikády. Jako první zahájil palbu proruský aktivista Vitalij Budko, který střílel z automatické pušky AK-74. Všichni demonstranti se snažili dostat do bočních ulic, aby se vyhnuli nebezpečí.
„Budko byl podle očitých svědků kryt policií a později, poté co byl zabit proukrajinský demonstrant Igor Ivanov, z místa činu uprchl spolu s policejním velitelem Dmitrijem Fuchedžyim.
Fuchedžyi později uprchl do Ruska a získal ruské občanství.“
„Po vraždě Ivanova začaly obě strany agresivně bojovat. Proukrajinští demonstranti zapálili opuštěný proruský tábor na Kulykově poli a proruské síly uprchly do Domu odborů. Poté, co se proruští demonstranti utábořili uvnitř domu, začaly po sobě obě strany házet zápalné lahve. Budova začala hořet a celkem 42 lidí zemřelo – buď na otravu oxidem uhelnatým, nebo na následky skoku z budovy.“
„Volodymyr Nemyrovskij, gubernátor Oděské oblasti, později prohlásil, že celému konfliktu se dalo předejít, kdyby policie plnila své povinnosti, a obvinil ji z podněcování konfrontace a braní úplatků ze strany separatistů. Několik policistů dokonce nosilo červené pásky, které nosila proruská strana.“
🧵 „Vysoký počet mrtvých mohl být způsoben také zpožděním záchranných složek – první posádce trvalo 40 minut, než dorazila na místo, přestože nejbližší hasičská stanice byla vzdálena necelých 5 minut jízdy.“
Kromě samotného popisu sledu událostí si povšimněme i ruského modus operandi. Zafinancují aktivisty k rozpoutávání teroru v sousední zemi a následně, když si to domácí nenechají líbit, obviní je z nacismu a genocidy.
Situace na východě Ukrajiny se v letech 2013 a hlavně 2014 až příliš podobala situaci v českém pohraničí v roce 1938. Proto asi ani nepřekvapí, když sousední autoritářská země brzy vyslala vojáky „ochránit“ etnické Němce, totiž Rusy …
Tak jen doufejme, že i tentokrát bude mít agresorovo počínání stejný konec, jako to německé před cca 80 lety. .
