Po zhlédnutí seriálu Bohéma, jsem se zamyslel nad tím, kdo spolupracoval, kdo jen někam vstoupil či něco podepsal, a kdo jen mlčel. Kdo byl hrdina a kdo jen srab, či přímo kolaborant. A také jsem se zamyslel, co bych dělal já, kdybych v té době žil. Za války a za komunistů. U dvou kategorií, je to jasné. Hrdina a kolaborant. Hrdina se režimu postavil na odpor. Zbraní, slovem, perem, sabotáží. Kolaborant je také jasný. Aktivně spolupracoval. Zbraní, slovem, perem, perzekucí, odhalováním a donášením. To mluvíme ale o velmi málem množství národa. Tak 1% hrdinové, a tak 1% kolaboranti.
Možná se to zdá málo. Ale za války nás bylo asi 15 mil. A po 1% činí 150 000 lidí. (jeden a jeden ze sta) Nepočítejme do toho vojáky, u kterých se to hrdinství čeká, a i vynucuje. Vezmeme-li, že na území Československa (protektorátu a Slovenska), bylo asi 150 okresů, to dělá tak 1500+1500 na okres. A už to vypadá, že 1%, je až přehnaně hodně, že? A když to rozdělíme na asi 9000 obcí, tak už to dělá tak 17 hrdinů a 17 kolaborantů, na každou vesnici, město a městskou část. Jistě, je to průměr. Tak v čím menší obci, tím méně, a v čím větší, tím více, hrdinů a kolaborantů. Tak že obec o 1000 ob., by měla asi 10 hrdinů a 10 kolaborantů, Praha (tenkrát kolem 1 mil.) by měla asi 10 000 hrdinů a 10 000 kolaborantů. Tak, teď to 1%, už opravdu nevypadá přehnaně málo, naopak, přehnaně moc, co? Ale zpět, to byla odbočka.
Abych přece jen, někoho neurazil (málo hrdiny, či hodně kolaboranty v národě, přidám těm dvěma kategoriím 3%, a ty si přidejte kam chcete. Ale cosi myslet o té 95% většině, co mlčela, nebo se smířila s režimem, případně s ním nějak spolupracovala, i když neaktivně. Jen někam vstoupila (do NSDAP, KSČ(M), Hitlerjugend, SSM), něco podepsala (spolupráci s gestapem a STB), něco odsouhlasila (okupace 1939,1968), různá veřejná prohlášení (třeba kolektivní souhlas s odsouzením zrádců vlasti), účastí na veřejných shromážděních (Herci v národním divadle, zpěváci a hudebníci v divadle hudby, davy lidu na staromáku, václaváku, aby odsoudili atentát na Heidricha, nebo chartu 77) Ale i jásající lid, na prvního máje. Ale na rozdíl od kolaborantů, nebyli aktivní. Neudávali, nevyhledávali a nesledovali “nepřátele” režimu, nepořádali akce na podporu režimu, nepořádali hony a soudy “nepřátel” režimu, Sami dobrovolně, nevstupovali do strany, nehlásili se jako agenti, nebyli aktivní podporovatelé režimu a jako agenti, byli v podstatě režimu na nic.
Protože, byli pasivní a v podstatě ke spolupráci donuceni. Buď budeš ve straně, a budeš donášet na kolegy, sousedy, rodinu, přátele, nebo se rozluč se svou prací, se svým vzděláním, s klidným životem, a v určitých dobách, i se svobodou, nebo dokonce i životem. A nejde jen o tebe, ale i tvou ženu/muže, děti, rodiče, sourozence, příbuzné. Tak co…? A teď se ptám já. Byl by každý z nás hrdinou? Nebo by rezignoval, a pro svůj klid a klid svých blízkých, by s režimem “spolupracoval”? Pokud režim zatlačí, má člověk na vybranou. Být aktivní - kolaborant, odpůrce - hrdina, pasivní - … jak tu skupinu nazvat? Srab? Zbabělec? (nadávky a urážky vynechme)....
Všechny totalitní režimy, nacistický, komunistický, a podobní, potřebují ovládat národ, a to hlavně prostřednictvím médií, umělců, vědců, lékařů, právníků, soudců, učitelů. prostřednictvím všech DR, CSC, MUDR, JUDR, PHDR, ING……. A samozřejmě i prostřednictvím nadřízených pracovníků (mistr, vedoucí, ředitel, a tak podobně). A i sportovci, museli neprezentovat především režim (státní doping Ruska, není začátek, ale pokračování státního dopingu, především sovětských a východoněmeckých sportovců (ale i ostatních socialistických (i bývalých) států). Tak režim hledal aktivní - kolaboranty a “spolupracující” - tedy srabi a zbabělce, právě v těchto skupinách. Na obyčejné dělníky, zemědělce, a zaměstnance dalších oborů, nebylo třeba se zaměřit. Ty stačilo ovládat skrz zájmové skupiny společnosti.
Já naštěstí patřil do skupiny bez státního zájmu. Mezi dělníky. Po mě tedy režim nešel. Ale zapřemýšlel jsem, co bych dělal, kdybych patřil do zájmové skupiny. Byl bych hrdina? Kolaborant? Srab a zbabělec? Vyloučil jsem kolaboranta. Tedy, že bych byl aktivní donašeč, sledovatel, pořadatel akcí… Nebyl, protože jsem měl na to, skoro 30 let, a nic z toho jsem neudělal. Asi bych nebyl ani hrdina. Když jsem měl jít poprvé (a naštěstí naposled, protože potom režim padl) k volbám, nešel jsem. Přišli si pro mě, a já se tak lekl, že jsem šel. Diplom prvovoliče, jsem ale venku roztrhal, před přihlížejícím SNBákem, Milicionářem (a neoznačeným, tak zřejmě tajným), a řekl, že to nejsou svobodné volby, a odcházel jsem. Volali za mnou, a já se skoro posral, ale odešel jsem. A byl přesvědčen, že se další volby, někam zdekuji mimo domov. Také jsem poslouchal hlas Ameriky a svobodnou Evropu. A na prvomájový průvod jsem nechodil.
Tím ale mé hrdinství končí. Ale udělal bych to vše, kdybych byl pro režim, v zájmové skupině? Nebo, kdyby šlo o mou rodinu? Myslím že ne. Pokud by šlo jen o členství ve straně (byl jsem jen v SSM a ROH), o vázací akt s STB, ale už by po mě nevyžadovali nějakou aktivitu. Respektive, takovou aktivitu, kterou bych někomu ublížil (snažil bych se vyhýbat raportům na STB, případně nějak na sebe upozornit ty, na které bych měl donášet, nebo se v kontaktu s nimi, co nejvíce vyhýbat, tak bych byl pro režim, asi stejně nepoužitelný), ale pro můj další osud, by to bylo podmínkou. Tak bych to asi přijal. A klidně bych podepsal i antichartu, protože, tím jsem přeci nikomu neublížil, nikoho neodsoudil do vězní, nebo dokonce k trestu smrti, nikoho tím nevyhodil ze školy, z práce. Jen sem si tím podpisem, zachránil vlastní titul, práci, osud svůj a své rodiny.
Hrdiny a kolaboranty, popisovat nemusím. Ale co se srabi a zbabělci? Jsou nemorální? Bez priorit? Bez zásad? (urážky a nadávky vynechám). Nemají žebříček hodnot? A jsou to opravdu sraby a zbabělci? Z pohledu hrdinů, ANO! Z pohledu kolaborantů, NE! Jistě, hrdina se zachová morálně, zásadově, má své hodnoty a priority. Tak pro ně jsem zbabělec a srab. Ale rozhodně nejsem kolaborant. A jsem vůbec zbabělec a srab? Vždyť jsem jen chtěl dále dělat práci, která mě naplňovala. Chtěl jsem žít v relativním “klidu a svobodně”. A nechtěl jsem ohrozit svou rodinu. Ženu, děti, rodiče, sourozence. A samozřejmě, jsem neohrozil ani nikoho jiného. Co je na tom srabáckého a zbabělého?
Díky bohu, jsem se nemusel ve svém postavení, nikdy rozhodovat. To jiní, to štěstí neměli. Nevím, jestli bych byl hrdina či zbabělec. Ale jiní neměli na výběr. Respektive měli. Buď budeš s námi, nebo proti nám, ale bude to s nedozírnými důsledky pro tebe a tvou rodinu. Tak, teď si vyber. Tak, a teď si všichni sáhněme na srdce, a zapřemýšlejme. Byli by jsme hrdiny či srabi a zbabělci? Nebo snad dokonce kolaboranty? A co jste si odpověděli? A vážně byste se tak zachovali??? Ještě že žijeme v době, kdy tato rozhodnutí, po nás nikdo nechce, co? Proto si myslím, že bychom se neměli na selhání jiných, dívat jen černobíle. Souhlasils? Podepsals? Vstoupils?... Jsi kolaborantská svině, bez morálky!!! NE! Začal bych rozlišovat.
Byl jsi aktivní? Měli jiní díky tobě problémy? Přišli o práci, o vzdělání, o tituli, byli pronásledovaní, perzekuovaní, oni i jejich rodiny? Byli dokonce odsouzeni a zavřeni, nebo přímo zabiti? Tak si zasloužíš potrestat, odsoudit, zavřít, podle počtu obětí, i popravit. Byl jsi aktivní v donášení, hlášení, styky s STB, pořádal jsi nějaké prorežijmní akce, kam jsi nutil lidi přijít, podepsat, potvrdit, souhlasit? Zasloužíš si potrestat a odsoudit. Podle množství aktivity, i zavřít, i kdyby za tebou, nešli oběti. Vyloučit z profesního a veřejného života. Byl jsi kolaborant, a jako s kolaborantem, s tebou budeme zacházet.
Byl jsi jen pasivní, tedy mlčící většina, srab a zbabělec? Spolupracoval jsi z režimem pasivně? Dělal jsi to jen proto, aby sis zachránil svou kůži a kůži své rodiny? Za tvou činností, nezůstali oběti, zničené životy, zničené rodiny a jiné vztahy, zničené kariéry. Pokud to bylo jen selhání v době, kdy se nutili lidi ke kolaboraci, tak jsi to jistě dokázal tím, že jsi po revoluci, okamžitě vystoupil ze strany, přerušil jsi kontakt s STB, veřejně se kál za selhání a omluvil ses. Potom dobře, chápeme tě. A je jen na tobě, jestli jsi natolik morální a zásadoví, že se sám vzdáš veřejné činnosti. A hlavně, nebudeš moralizovat druhé, protože jsi sám zklamal. I když z donucení. A proto nebudeš vyloučen z profesního a veřejného života. Odpustíme, ale nezapomeneme.
Dovětek. Než začneme soudit, suďme nejdříve sebe. Jak by jsme se v dobách rudého a hnědého temna, zachovali my? Byli bychom opravdu jiní? Proto suďme jen podle důkazů o zločinech jednotlivců, ne podle našich představ o morálce, pravdě a spravedlnosti. Proto si myslím, že by jsme neměli soudit jiné, jen proto,že před revolucí v r 1989, byli řadový členi KSČ(M), a měli sice vázací akt s STB, ale nebyli aktivními agenty a podporovateli režimu. Nevíme, co je k tomu vedlo, pokud důkazy nedokáží kolaboraci.
Jako příklad souzení a nesouzení, použiji dnes nejznámějšího STBáka: BABIŠE.
Hrdinu vynechám rovnou, protože hrdina by nepodepsal, nespolupracoval.
Pokud sám kontaktoval KSČ a STB. Byl aktivní spolupracovník. Sám pořádal a šířil akce, podporující režim. Překypoval udáváním a vyhledáváním a perzekucí “nepřátel režimu”. Pokud zanechal oběti svého jednání. Je to jednoznačně kolaborant, měl by být souzen a odsouzen, a zbaven veřejného života.
Pokud byl donucen ke spolupráci. Nepřekypoval aktivitou ve prospěch režimu, ani jako agent. Nezanechával za sebou oběti. Tak je to jen srab a zbabělec. Pokud lituje, omluví se, bude mu odpuštěno, a není důvod mu to připomínat. Zvláště, pokud se bude chovat už čestně a poctivě, a jako politik, i demokraticky.
