Debata snížení věku trestní odpovědnosti v Partii na Primě.
Tak já s bratrem, když nám bylo 8 a 6 let, ukradli rodičům výplatu. To bylo skoro před půl století. A už tenkrát jsme si byli vědomi, že jsme provedli něco špatného a obávali se trestu. Věděli jsme že jsme kradli. Báli jsme se výprasku a že nás rodiče dají do polepšovny. A tak jsme měli v plánu, jak to zatloukat a zatloukat, a peníze schovat, aby se u nás nenašli. Tak pokud dítě bylo takový "zločinec" a vědělo to, už před padesáti lety. Tak mi nikdo nevymluví, že dnes, kdy jsou děti trochu vyspělejší, si to neuvědomuje. Klidně bych snížil věk trestní odpovědnosti na osm, maximálně na devět let. Devíti leté dítě, už rozhodně ví, že něco provedlo a že mu hrozí trest v případě prozrazení. Tak argumentovat tím, že si to děti ani neuvědomí, co dělají. Že si neuvědomují následky. Tak z vlastní zkušenosti vím, že si to moc dobře uvědomují.
Tenkrát nás rodiče tak zmlátili, že jsme si to zapamatovali na celý život. A už jsme neukradli ani lízátko. A bylo to dobře. Dnes by ale takový parchant zavolal na linku bezpečí, a zasáhla by sociálka. A kdyby dostalo výprask od cizích, tak by sami rodiče toho parchanta, šli toho cizího zažalovat. V našem případě platilo: škoda rány, která padne vedle. Myslím, že to fungovalo i dnes. Akorát to nikdo nepraktikuje. A potom se společnost divý, že si mladí a dětští parchanti, dovolují na učitele. Další bod, kdy by jsme si nedovolili na učitele doma žalovat, že nám dal pohlavek. To by jsme dostali ještě jeden na víc. Protože učitel věděl, proč nám ho dal.
Prostě, už od osmi, maximálně devíti, jednat s nimi jako se zločinci. Akorát je zavřít mimo dosah dospělých. A nemuselo by se stavět další vězení. Stačilo by detenční zařízení a polepšovny, přeměnit na vězení. A samozřejmě, byl by jeho trest, v trestním rejstříku.
Tak já s bratrem, když nám bylo 8 a 6 let, ukradli rodičům výplatu. To bylo skoro před půl století. A už tenkrát jsme si byli vědomi, že jsme provedli něco špatného a obávali se trestu. Věděli jsme že jsme kradli. Báli jsme se výprasku a že nás rodiče dají do polepšovny. A tak jsme měli v plánu, jak to zatloukat a zatloukat, a peníze schovat, aby se u nás nenašli. Tak pokud dítě bylo takový "zločinec" a vědělo to, už před padesáti lety. Tak mi nikdo nevymluví, že dnes, kdy jsou děti trochu vyspělejší, si to neuvědomuje. Klidně bych snížil věk trestní odpovědnosti na osm, maximálně na devět let. Devíti leté dítě, už rozhodně ví, že něco provedlo a že mu hrozí trest v případě prozrazení. Tak argumentovat tím, že si to děti ani neuvědomí, co dělají. Že si neuvědomují následky. Tak z vlastní zkušenosti vím, že si to moc dobře uvědomují.
Tenkrát nás rodiče tak zmlátili, že jsme si to zapamatovali na celý život. A už jsme neukradli ani lízátko. A bylo to dobře. Dnes by ale takový parchant zavolal na linku bezpečí, a zasáhla by sociálka. A kdyby dostalo výprask od cizích, tak by sami rodiče toho parchanta, šli toho cizího zažalovat. V našem případě platilo: škoda rány, která padne vedle. Myslím, že to fungovalo i dnes. Akorát to nikdo nepraktikuje. A potom se společnost divý, že si mladí a dětští parchanti, dovolují na učitele. Další bod, kdy by jsme si nedovolili na učitele doma žalovat, že nám dal pohlavek. To by jsme dostali ještě jeden na víc. Protože učitel věděl, proč nám ho dal.
Prostě, už od osmi, maximálně devíti, jednat s nimi jako se zločinci. Akorát je zavřít mimo dosah dospělých. A nemuselo by se stavět další vězení. Stačilo by detenční zařízení a polepšovny, přeměnit na vězení. A samozřejmě, byl by jeho trest, v trestním rejstříku.